Policejní komisařka Marie Výrová (mezi svými kolegy známá spíše pod přezdívkou Velká Sova) stojí před nezáviděníhodným úkolem. Je únor 2012 a ona se seznamuje s případem, starým celé čtvrtstoletí – jde o brutální vraždu kojence, k níž došlo v srpnu 1987. Proč však tato stará událost leží majorce Výrové tolik na srdci, když podle všech indicií, především tedy tehdejšího vyšetřovacího spisu, je všechno jasné? Vražedkyní byla matka dítěte, která se k činu doznala a pronásledována výčitkami svědomí spáchala ve vazbě sebevraždu...
Neexistují žádné relevantní důvody, proč případ znovu otevírat – navíc již uběhla promlčecí doba, takže i kdyby snad vypátrala skutečného vraha, nemohl by být potrestán. Výrová samozřejmě toto všechno ví a je jí rovněž jasné, že jediným výsledkem jejího úsilí může být toliko očištění památky údajné vražedkyně. Jako profesionálka však nemůže celou věc jednoduše hodit za hlavu, když je zřejmé, že tehdejší vyšetřování nevzalo v potaz řadu významných detailů a bylo – lidově řečeno – zfušované. Čím hlouběji pak do případu proniká, tím víc je konfrontována s novými podivnými skutečnostmi, které ji utvrzují v jejím původním podezření, že nelidský čin má na svědomí nikoli „oficiální“ vražedkyně, ale někdo jiný.
Je tu však jeden zásadní problém – její nadřízení nemají příliš pochopení pro iniciativní jednání. Poměry v dnešní policii se od těch před rokem 1989 nijak výrazněji nezměnily, snad tedy kromě názvu – tenkrát to byl Sbor národní bezpečnosti. Dnešní poldové stejně jako tehdejší esenbáci hlavně nechtějí mít problémy se svými nadřízenými, takže svou práci chápou výlučně jako plnění rozkazů, o kterých příliš nepřemýšlejí, a vyvíjení nějaké vlastní aktivity je jim naprosto cizí. A tak i šéf Velké Sovy chce být především zadobře s krajským policejním ředitelem a své podřízené dává najevo, že její šťourání se v dávném případu, jehož uzavření bylo formálně v pořádku a je i dnes právně nenapadnutelné, se mu vůbec nelíbí. Když jí to tolik leží na srdci, ať si vezme dovolenou a hraje si na Sherlocka Holmese ve volném čase...
Výrová jej vezme za slovo a pustí se do pátrání na vlastní pěst. Za svou dosavadní kariéru si vytvořila řadu kontaktů, má „své“ lidi na nejrůznějších více či méně významných postech, takže s pomocí renomované psycholožky, bývalého novináře a dalších ochotných a chytrých hlav se jí daří pomalu, ale jistě postupovat kupředu...
Michal Sýkora napsal výbornou detektivku, v níž skvěle zúročil svoje dosavadní zkušenosti s tímto literárním žánrem. Jeho příběhu nechybí napětí ani dramatické momenty při rozplétání komplikované záhady, přičemž nám ve svých postavách představuje obyčejné, dalo by říct malé české lidi, plácající se v dnešních kapitalistických problémech úplně stejně jako kdysi v těch socialistických. Propojení obou těchto politických systémů na pozadí případu, resp. popis tragikomických souvislostí mezi „dnes“ a „tenkrát“, považuji za mimořádně zdařilé a dodávající knize na autentičnosti a čtivosti.
Autor: Jan Hofírek