Příští týden vydává nakladatelství Daranus knihu Jak se vraždí v Čechách, jejímž autorem je oblíbený rozhlasový moderátor Luboš Xaver Veselý. V knize o doživotně odsouzených vězních zachytil ve dvanácti mnohastránkových dialozích, připomínajících divadelní hru pro dva aktéry, osudy jednotlivých pachatelů v jejich syrovosti, nahotě a mnohdy i brutalitě. Snažil se připravit a sepsat rozhovory tak, aby měl čtenář pocit, že sedí společně s vrahem a publicistou v návštěvní místnosti věznice a je přímo u toho.
O autoroviLuboš Xaver Veselý (1968) je moderátor a novinář. V médiích se s úspěchem pohybuje už od svých šestadvaceti. Působí v rádiu Frekvence 1, kde od roku 2002 moderoval celebrity show Křížový výslech a od roku 2007 do současnosti je moderátorem diskusního pořadu Pressklub. Pravidelně spolupracuje s webzinem www.parlamentnilisty.cz, s magazínem New Express a s televizí Barrandov. V ČT moderoval talk show Café X a objevil se i ve vysílání televize Nova. Dlouhodobě se zabývá životními příběhy nejtěžších českých zločinců a v této oblasti je považován za dobře informovaného odborníka.
Z jeho dosavadní knižní tvorby lze připomenout například 101 křížových výslechů, Talkmaraton, a zejména Doživotí. Za tuto knihu získal v roce 2007 literární cenu Egona Erwina Kische.
Luboš Xaver Veselý pochází z Tišnova na jižní Moravě, nyní žije v Praze. Je svobodný, bezdětný, je vášnivým sběratelem fotografií Roberta Vana a obrazů Jana Saudka a Františka Ringo Čecha. Za svá tři nejoblíbenější místa považuje Prahu, Tišnov a Las Vegas.
Ukázka z knihy Jak se vraždí v Čechách (Luboš Xaver Veselý)
Z rozhovoru s vrahem Lubošem Hoffmannem
...a byl jsem osmnáct měsíců venku, než se stalo to zásadní, za co si teď odpykávám dvacet dva let. Během těch osmnácti měsíců jsem do toho znovu spadnul, otevřely se hranice, převážení aut různých značek, na objednávku. Fakticky to samý - výpalný, někdo dostal přes držku, když to bylo nutný, někdo prostě skončil v poli a takový...
Co to znamená, že skončil v poli?
Že jsem ho přivázal za nárazník, za lano, dal jsem mu klepeta a musel se proběhnout za autem třeba v šedesátikilometrové rychlosti. No a potom skončil třeba v polích.
Mrtvý? Takový originální způsob popravy?
Třeba úplně rozbitej, ne mrtvej, ale byl prostě pěkně domlácenej. Potom jsem vlítnul do něčeho většího, měl jsem na starost několik lidí pod sebou, taková organizovaná skupina, která fungovala ve všech směrech, jako kupování zbraní, prodej zbraní, auta se prodávala do Polska, na Ukrajinu, do Litvy a tak. Jednoho krásnýho dne nám tam strčili policajta.
Do gangu se infiltroval policista?
Nastrčili tam policajta, prostě tajnýho agenta. Jednou jsem seděl na chalupě u táty, koukám takhle do krbu a popíjím červený víno, najednou telefon a na druhé straně se mi ozval ženskej hlas, že má zajímavý informace o tom, kde dochází k úniku, kde ucházejí informace z naší strany, jako v naší partě. Tak jsem si tu ženu nechal vyhledat.
Jak jste to udělal?
Mezi svejma lidma, který nechci jmenovat, protože jsou to dnes dobře situovaní podnikatelé... mezi nima byli někteří, co se uměli dostat k informacím všeho druhu. S tou paní jsem se osobně sešel a bylo zajímavý, že mi vytáhla policejní složku, která byla přísně utajená. Tak jsem se dozvěděl, že jeden náš komplic je policajt. Samozřejmě že jsem svolal svoji bandu, očekával jsem, co bude. Skončilo to tak, že jsem se rozhodl ho zlikvidovat. Zlikvidoval jsem ho takovým způsobem, že jsem ho úplně rozsekal. Skončil v dost značně porušeným stavu, že když si dneska na to vzpomínám, tak se mi z toho obrátí žaludek...
Říkáte, že jste ho rozsekal. Proč jste se ho nezbavil nějak v klidu? Co vás tak rozčililo?
Mě to prostě rozčílilo, choval se hrozně. Když jsme to začali řešit, tak mi najednou říká: „Zvedni si telefon a zavolej rodičům.“ Už jsem věděl, že se něco děje, tak jsem mámě zavolal. Máma mi řekla: „Hele, jsou tady dva, jeden má pistoli na mojí hlavě a máš přijmout nějakých třicet pět procent, já nevím, o co jde.“ Těch třicet pět procent měly být jako podíly z „udělaných věcí“. Ať už to byly vymahačky, vypalovačky atd.
Počkejte, teď jsem se ztratil. Najednou je v tom vaše maminka...
Protože on si založil vlastní větev.
Ten policista?
Ten policajt a další dva jeho kolegové, kteří dělali na takzvaným centrálním ochranným pultu, kde nám vlastně za určitou úplatu dodávali vstupní kódy do chráněnejch objektů. Kvůli vykrádání.
Počkejte, tak ten, jak vy říkáte, policajt, který se nějak infiltroval do party, kde jste byl šéf, on tam šel jako policista nebo jako zločinec? To mi tedy vysvětlete. Co tam vlastně dělal?
On tam šel původně od policejního prezidia, tedy jako agent. Aby odhaloval takzvaný domácí zločinný spolčení...
Chcete říct, že se pak proměnil ve zločince?
Zalíbily se mu peníze, co dostával z naší společný kasy. Třeba devadesát sto tisíc měsíčně.
Zpět k mamince. Volala vám, že má pistoli u hlavy. Co bylo dál?
To byli dva členové z jeho strany, byli vlastně připlacený z jeho strany. Začali mě vydírat. Vyslechl jsem si ten rozhovor, a abych zachránil matku, řekl jsem, ať jim oznámí, že na dohodu přistupuju, a zavěsil jsem telefon.
Dobře. Přistoupil jste na podmínky vyděračů - a co dál?
No, on tam byl se mnou. Vlastně to byl jejich šéf, těch vyděračů. Tak jsem vzal telefon a rozbil jsem mu s ním palici... To byl normální telefon na šňůře. Ale pořád jsem se s ním chtěl dohodnout. Nešlo to. Pořád mlel to svoje. Že chce mít svoji partu, svoji větev a tak.
Tomu mám věřit, že se od vás nechá policista mlátit telefonem do hlavy a ještě u toho vyjednává?
Bránil se, zvládal docela dobře bojový umění. V tý chvíli mu to ale nebylo nic platný. Nedal si říct, potom ještě ke všemu řekl, že pustí ty informace.
Že pustí informace, znamená, že to řekne policii?
Ano. Říkal mi, že budu mít těžký problémy a že možná dostanu i doživotí a tak. Všechno se mi najednou honilo v hlavě. Zrada, že si došlápl na moji rodinu a to všechno. Byl to strašnej hajzl. Tak jsem mu řekl: „Skončíš! Už dneska neodejdeš po svejch!“ Pak to začalo. Zaútočil na mě a já ho vzal několikrát nožem. Párkrát jsem ho bodnul, taky jsem ho vzal stoličkou a paličkou na maso, ale to jsem ho ještě pořád chtěl přemluvit. Ale už bylo pozdě, už byl bodlej...
Počkejte. Vy jste ho pobodal nožem, vzal jste ho paličkou na maso, židlí a ještě jste ho chtěl přemluvit?
Ty bodance nebyly do hluboka, prostě jenom povrchní. Nic víc. Když se začal bránit, tak jsem ho vzal tou paličkou, tím jsem ho trošku ovládl. Nechal jsem ho vycukat a řekl jsem mu: „Odvolej to! Zachráníš si život.“ Ještě pořád fungoval a trval si na svém.
Tak to byl celkem tvrďas, ne?
Podívejte se, on měl sto padesát kilo, byl to cvičenej člověk, měl svoji sílu. Byl to bojovník až do poslední chvíle...
Takže: policista – váš komplic - je pobodaný, má rozbitou hlavu od telefonu a od stoličky, brání se, nechce přistoupit na vaše ultimátum. Co se děje dál?
Vzal jsem sekyru a začal jsem ho porcovat.
Porcovat?
Začal jsem ho rozsekávat. Prostě všude, kam mi šla sekyra do jeho těla, tak jsem ho rozsekal. Dvaadvaceti ranama... Chtěl jsem to. Chtěl jsem ho rozsekat za to, že sáhnul na moji rodinu. Nic jinýho si nezasloužil.
