Miluji Českou republiku. V roce 1989 jsem poprvé strávil delší dobu v tehdejším Československu. Navštívil jsem Bratislavu a Prahu. Náhodou jsem byl v Praze v den, kdy byl Václav Havel propuštěn z věznice. Protože jsem v té době pracoval pro časopis Time a znal jeho přátele, byl jsem pozván do jeho bytu s výhledem na Karlův most.
Když jsem byl uvnitř, někdo zaklepal na dveře. Nikdo se nezvedal, tak jsem šel ke dveřím a otevřel je. Zarazil jsem se. Byl to Dubček, který vlakem přispěchal z Bratislavy, aby mu poblahopřál. Mimoděk ze mě vylétlo jeho jméno a on přikývl. S Havlem se neznal příliš dobře, ale cítil, že bylo důležité ho navštívit. Seděl jsem s nimi na pohovce a s obdivem naslouchal jejich příběhům. Prahu jsem také navštívil před pěti lety s Madeleine Albrightovou, která mi ukázala dům, ve kterém vyrůstala, a školu.
Podle čeho jste vybíral osobnosti, o kterých v knize píšete?
Ze všech nejvíc mě zajímali tvůrčí lidé. A když říkám tvůrčí, nemyslím prostě jen chytří. Jako novinář jsem zjistil, že na světě žije mnoho chytrých lidí. Vlastně je jich dvanáct do tuctu a často za mnoho nestojí. Ti výjimeční se navíc vyznačují představivostí či kreativitou, schopností udělat mentální skok a vidět věci jinak.
Dokážete vybrat osobnost, kterou nejvíce obdivujete? A pokud ano, tak proč? Havel, Dubček a Albrightová patří mezi ty, které nejvíc obdivuji. V knize Vůdcové, myslitelé, hrdinové je o Madeleine dlouhá esej. Také obdivuji všechny ty, jejichž životopisy jsem sepisoval: Bena Franklina, Leonarda da Vinciho, Alberta Einsteina, Steva Jobse nebo Adu Lovelaceovou, která figuruje v knize Inovátoři; tuto knihu jsem také psal velmi rád.
Většinou píšete o mužích, co takhle věnovat celou knihu ženské osobnosti, to vás neláká?
Má nadcházející kniha je o ženě: vědkyni jménem Jennifer Doudna, která pomohla vyvinout techniku editování genů známou jako CRISPR. Kniha popisuje vývoj biotechnologií – od objevu dvoušroubovice až po úpravy DNA u lidí.
Proč vás zaujalo právě toto téma?
Věřím, že technologie, která nejvíce ovlivní první polovinu 21. století, je biotechnologie. Nepůjde jen o knihu o politice a morálce, ale také o absolutně dechberoucí kráse vědy.
Návštěva Prahy společně s Madeleine Albrightovou, březen 2014
Dubček a Isaacson v bytě Václava Havla, květen 1989, Isaacson rozmlouvá s Havlem při setkání v Praze, květen 1989
Text: redakce, foto: archiv Waltera Isaacsona
