Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 v Praze. Po studiích na Vysoké škole pedagogické vystřídal několik zaměstnání: nejprve tři roky učil na Žatecku, potom byl redaktorem Čs. rozhlasu a v letech 1977-1991 pracoval jako scenárista Filmového studia Barrandov. Ve spolupráci se skladatelem Jaroslavem Uhlířem má na kontě kolem 400 písniček. Je spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím Divadla Járy Cimrmana. Spolu s Ladislavem Smoljakem zpracoval všechny cimrmanovské hry a řadu filmových scénářů (Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Kulový blesk…).

Samostatně pak napsal scénáře k filmům Vrchní, prchni, Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět a Vratné lahve. Je také autorem rozhlasových pohádek (Kolo se zlatými ráfky, Krápník a Františka…) a televizních komedií (Případ Platfus, Utopím si ho sám).

Filmové komedie II.
Máte rádi skvělé komedie z dílny autorské dvojice – Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak? Prožijte je znovu a zasmějte se u dalších pěti divácky nejúspěšnějších komedií od mistrů českého humoru. Tato kniha navazuje na Filmové komedie I. a čekají na vás takové pecky jako Jára Cimrman ležící, spící, Kulový blesk, Nejistá sezóna, Rozpuštěný a vypuštěný a Trhák. Filmovými komediemi II se uzavírá kompletní filmová tvorba této populární autorské dvojice. A pozor – při čtení vás překvapí i takové pasáže, které se do filmů nevešly! Ať se vám hezky čte, usmívá i vzpomíná...

Přijel jste nám do Ostravy představit své Filmové komedie II. Dočkají se čtenáři v knize něčeho nového, co třeba z filmů neznají?
V téhle knize jsou filmové scénáře, ale napsané jako filmová povídka, takže se to dobře čte. Zvláštní věcí je to, že jsou tam i pasáže, které režisér nenatočil. Byly napsány, ale jemu se zdálo, že tam nepatří. Jinak jsou všechny dialogy tak, jak jsou ve filmu, protože jsme s Láďou Smoljakem trvali na tom, aby herci říkali všechno tak, jak jsme to napsali a aby si nevymýšleli svoje.

Jak jako autor předlohy snášíte změny, se kterými přicházejí režiséři?
Nejdříve si myslím, že je to blbost, ale když do mě hučí a snáší argumenty, tak nakonec většinou ustoupím. Takže píšu neustále nové verze scénářů. Až mám k tomu averzi.

Vzpomenete si na nějaký příklad, kdy jste neustoupil a zůstala ta vaše původní verze?
Neustoupil jsem třeba, když jsme dělali film Tmavomodrý svět. On byl tak drahý, protože to nebyla komedie, ale film z 2. světové války o naších letcích v Británii. Ten provoz těch letadel byl obrovsky drahý. Já jsem tam napsal scénu, kdy byl jeden kamarád sestřelen a ten druhý si přiletí pro něj na pole a osvobodí ho. Honza mi říkal, že tato scéna bude tak drahá jako celý film Kolja. Chtěl to vynechat, ale já jsem si to znova přečetl a řekl jsem, že tahle scéna tam musí být.

Na tvorbu jakého snímku vzpomínáte obzvláště rád?
Já vzpomínám skoro na všechno rád. Možná Na samotě u lesa je takový film, který je hodně o vlastní zkušenosti. Pak asi Obecná škola, to jsem dělal hodně rád, je to vlastně i o mém dětství.
Vy sám jste ztvárnil řadu nezapomenutelných postav. Je mezi nimi některá, kterou máte obzvláště rád?
Býval to hostinský v Hospodě na mýtince, ale pak to převálcovala role ve hře Záskok, kterou hraji nejraději.

Jaká role pro vás byla naopak nejtěžší?
Já jsem hrál také věci, které jsem nenapsal, a to pro mě bylo dost obtížné. To byly třeba dva filmy s názvem Co je vám, doktore a druhá s názvem Jako jed. To pro mě byla kláda, na kterou jsem nebyl zvyklý.

Jak vznikaly hry divadla Járy Cimrmana? Byla to týmová práce?
Pokud říkáte dvojici tým, pak jsme psali v týmu. Hru Akt jsme psali ve třech, ale ostatní hry už mají pouze dva autory a to mě a Ladislava Smoljaka. Ostatní kluci nám do toho mluvili a také přicházeli během zkoušek s různými nápady.

Významnou část vaší tvorby tvoří knihy pro děti a mládež. Co vás na tvorbě pro děti nejvíce naplňuje?
Já jsem začal své psaní tvorbou pro děti, protože mi bylo asi třicet a říkal jsem si, že toho o světě a životě moc nevím. Tak jsem psal pro děti, protože jim jsem mohl něco sdělit. Děti nebavilo, když jsem jim četl klasické pohádky a říkaly mi, abych si něco vymýšlel, že je to větší legrace.

Můžeme se těšit na nějakou další knihu?
Tak to je poprvé, co to řeknu nahlas. Knihu rozepsanou mám a bude se jmenovat Strážce nádrže. Bude to dlouhá povídka, jakou jsem ještě nenapsal, bude mít padesát stran a aby to dalo knihu, tak požádám, aby to bylo tištěno velkým písmem na tlustém papíře.

Besedu moderovala: Sandra Procházková