Americká autorka Christina Doddová se pro spisovatelskou dráhu rozhodla po narození své dcery v roce 1980. Během následujících deseti let napsala tři romantické příběhy, z nichž první dva byly nakladateli odmítnuty. Teprve třetí ji zařadil mezi spisovatele. Od té doby napsala dlouhou řadu romancí s historickou či detektivní zápletkou, z nichž některé vyšly i v českém překladu.
Nejnovější u nás vydanou knihou je román Žena, která nemohla křičet, který spadá do série zvané Virtue Falls - což je zároveň název pro odlehlé pobřežní městečko v západním Washingtonu, kam je děj situován, a kde stejně často jako dochází k milostným vzplanutím, jsou překračovány hranice zákona. U nás jde o první přeloženou knihu z této doposud osmidílné série - jinak samostatně uzavřených případů.
Žena, která nemohla křičet představuje čtenářům dvě hlavní ženské hrdinky. Tou první je čerstvě zvolená šerifka městečka Virtue Falls - dřívějšími zraněními tělesně limitovaná mladá žena jménem Kateri. Ta musí od počátku ve své oblasti čelit hned několika zločinům. Neznámý pachatel tu začal obzvlášť děsivým způsobem vraždit ženy a místní nebezpečný grázl se svým stejně vypečeným synem je po vyprovokované přestřelce na útěku před policisty. Kateri se navíc nevyhýbají ani osobní problémy.
Druhou hlavní postavou je nádherná žena jménem Merida. Tzv. trofejní manželka, která má vše, co chce. I když… zdání šeredně klame. Ve skutečnosti je Merida už devět let posluhovačkou svého o mnoho let staršího cholerického manžela, který sleduje každý její krok a bombarduje ji neustálými příkazy. Merida je navíc němá a on využívá toho, že nemůže křičet… Po jeho smrti si mladá vdova změní jméno a odjede.
Odjede do Virtue Falls, aby se pomstila muži, který ji před lety zradil, opustil a nechal napospas. Jenže co se skutečně v minulosti stalo? A jak to ovlivňuje to, co se děje nyní? Pobřežní městečko se stává místem velkých setkání, místem zabijáků i koutem zamilovaných duší…
Christina Doddová ve své knize spojila hned několik žánrů. Nechybí tu romantika, trocha mystiky ani potok krve. Každá z linek je sama za sebe zajímavá, napínavá i velmi čtivá. Jejich spojení dohromady, do jednoho celku, ovšem už vyvolává poněkud rozpaky. Děj se sune solidním tempem vpřed, hádanky podněcují zvědavost, zvraty překvapují, ale na straně druhé i bijí do očí kalkulem a nouzovým řešením. Jako by autorka příběh vytvářela během psaní, čekala, kam ji zavede bez toho, aby od počátku měla jasnou představu.
Přesto obě hrdinky, žijící s určitým handicapem, jsou výborně vyprofilovány. Informace o nich přicházejí postupně, příběh se splétá a proplétá, aby nad oběma ženami po celou dobu visela vítaná aura tajemna a nepředvídatelnosti. Vypravěčský styl autorky je srozumitelný a příjemný.
Knihu Žena, která nemohla křičet si díky dějovým romantickým vsuvkám pravděpodobně užijí spíše ženské čtenářky. Ačkoliv se dá příběhu vytknout ledasco, čtivost k nim rozhodně nepatří.
Autor: Eva Šamánková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
