Závěrečný díl Lucemburské pentalogie přináší zápisky ze života posledního Lucemburka na českém trůnu – Zikmunda. Jestliže Václavova vláda, i jeho osoba bývají posuzovány s rozpaky, v případě Zikmunda bývá hodnocení většinou jednoznačné. Málokterý panovník bývá všemi tak zavrhován. Osobnost posledního Lucemburka na českém a posléze i římském trůnu, je však mnohem zajímavější a složitější.
Co vlastně můžeme Zikmundovi vyčítat? Jaký byl doopravdy? Nejspíš ode všeho trochu. Lépe vám však na to odpoví tato kniha, která se snaží co nejvěrněji vylíčit jeho osudy. V mnohém vás opravdu překvapí.
Byl opravdu bezectným člověkem? Byl to křivopřísežník? Husův vrah? Anebo zachránce Evropy v době vícepapežství? Zikmund, ačkoliv nebyl tak preferován jako jeho starší bratr Václav, svého otce, Karla IV. obdivoval a podle svých možností se snažil jít i v jeho stopách. I on chtěl ve svých Tajných zápiscích zachytit stopu své osoby a vlády.
Nedostal všechno darem jako Václav IV. Od svých prvních politických krůčků se musel tvrdě bít za to, co mu patřilo a bylo upíráno. Tak tomu bylo i v případě Českého království, které zdědil po bratrovi. Musel vybojovat bitvy, o něž nestál, a měl za nepřátele ty, kteří mu měli pomáhat. Chtěl také nastolit řád, který zemi tolik chyběl, a to se mnohým nezamlouvalo. Nechtěl mnoho, jen vládnout z trůnu, který mu náležel.
Zbývá si představit, čeho by dosáhl, kdyby měl možnost naplno projevit své vladařské schopnosti a nemusel ztrácet síly, i čas v nesmyslných bojích a půtkách.