Kniha usiluje o přehodnocení debat a sporů, které formují studia o holokaustu za poslední čtvrtstoletí. V tomto zásadním díle se potkávají mezinárodní akademici ze zakládající generace studií o holokaustu s novou generací historiků, umělců a spisovatelů, kteří posouvají hranice debaty skrze své akademické či kulturní postupy. Publikace se zaměřuje na kulturu veřejných památníků, svědeckých vyprávění a artefaktů kulturní paměti a historie vyvolané vzpomínkami na holokaust a zkoumá způsoby institucionalizace, globalizace a četné zpochybňování kultury holokaustu. Věnuje se třem vzájemně propojeným tématům, a sice otázkám narativu, nápravě archivu a politice výjimečnosti, přičemž eseje v ní obsažené zkoumají složitost etiky obklopující diskurz, artefakty a instituce paměti holokaustu.