Na knize se mi líbí, že autorka uměla pěkně pracovat s odlišením první a druhé části co se týče mluvy a výrazů - v první části se jedná o páťáky, v druhé polovině jde o tytéž postavy, ale starší o dvacet let. Jako stejný ročník jsem zavzpomínala na školní i mimoškolní dění, naše dětství se podstatně lišilo od toho, jaké ho mají dnešní děti. Bylo poutavé sledovat příběhy tří dětí a toho, jak je rodinné zázemí důležité a jak může ovlivnit různé záležitosti - včetně toho, co se děje ve škole a jak to může zatočit s dětským kamarádskými vztahy...

Tohle je kniha zacílená na lidi od 25let do 35let. Totální nostalgie, zpátky do minulosti na základní školu, mnoho osobních vzpomínek se mi vybavilo při čtení této knihy. Ten sentimentální popis, bavilo mě to. Jako bych slyšela svoji mámu: 'Hezký, ale narovnej se' V knize se objevují tři postavy: Aneta, Kryštof a Nela. V roce 2000 každý z nich popisuje svůj život a období z páté třídy základní školy. V půlce knihy je obrat o dvacet let dál, tzn. do roku 2020, kdy se mají potkat na srazu. Ta dějová smyčka je celkem zajímavá, líbí se mi taky ta posloupnost, jak každá postava vypráví svoje a zároveň určité situace mají posloupnost a protínají se.

První část z roku 2000 byla pro mě skvělá, hodně nostalgická, zavzpomínala jsem na seriály a časopisy. Autorka i v pohodě zvládla jazykovou úroveň páťáků. Těšila jsem se na 2. část po 20 letech, ale to bylo bohužel trochu zklamání. Je pravda, že ve skutečném životě taky nejsou všichni "happy", ale asi jsem chtěla, aby aspoň jeden z nich měl pohodový život. A konec byl vůbec hrůza, nesnáším otevřené konce.

Skvělé téma, o něco horší zpracování. Perfektní čtení pro všechny "devadesátkové" děti. Člověk se při čtení chvílema opravdu vracel do dětství, zasmál se, zavzpomínal. Co mi však poměrně dost vadilo, tak bylo trošku násilné vkládání devadesátkových perliček do příběhu. Tamagoči, Divoký anděl, legendární hláška "vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského", atd. atd. Vzpomínky na to mě nostalgicky lechtají v břiše. Ovšem v příběhu to na mě působilo tak, že si je autorka všechny sepsala a pak je prostě naskládala do děje.
Sentimentálně dávám 4 hvězdičky za připomenutí dětství. Objektivně by to ale bylo asi jen na 3.

Za posl.roky nejhorsi kniha,kterou jsem bohuzel cetla.Naprosto nicnerikajici pribeh,pripominajici slohovou praci v ZŠ.Nikdy nepisu kritiky na knihy,takle byla ale tak spatna,ze nemuzu jinak.Jednu hvezdicku davam proto,ze zadna dát nejde.....opravdu velký  špatný.