V osmi letech se Karola ocitla v nové rodině. Našla zde nevlastního bráchu, novou mámu, tátu a dědu. Bratr Oskar cestuje ve snech, otec Jan připomíná Gándhího a v sousedství bydlí divní neoliberálové. Karolina nejlepší kamarádka je Karolova máma a Karol je zase Oskarův nejlepší kamarád. Je to jednoduché, pochopíte to rychle. Složitější jsou jen úvahy o tom, je-li vždy nutné nastavit druhou tvář.
Kniha nás okamžitě vtáhne do děje a bez varování omráčí úvodní scénou. Potom tempo zpomalí, abychom se stihli zamyslet nad tím, co se skrývá za honosnými fasádami a co za rezavými ploty. Karola si z bývalého domova přinesla bolestivé zážitky, s nimiž se nejspíš vyrovnala. Nebo ne? Je jí třiatřicet a řídí se přirozenými instinkty. Po tragédiích, jež se jí zdánlivě nedotknou, projde katarzí. Jenže tato očista se neobejde bez obětí.