Adélo, tvoje knižní obálky jsou nepřehlédnutelné, spolupracuješ s mnoha nakladateli. Prozradíš, jak takový proces vypadá? Kde se inspiruješ pro vznik obálky?
Když jsem před lety byla oslovena Františkem Kotletou pro vytvoření své první obálky, má první otázka směřovala na to, kdy si budu moci knihu přečíst. Neuvědomovala jsem si, jak netypický je ten požadavek pro knižního ilustrátora. Až po letech jsem zjistila, že drtivá většina ilustrátorů knihy nečte. Po dočtení rukopisu se pouštím do prvních skic obálky. Vždy si dělám do speciálního skicáře, kterému říkám hnusnoskicář, poznámky a náčrtky tak ošklivě, že by se v tom nikdo jiný kromě mne nevyznal. Nakladatelům posílám povětšinou jednu, nebo maximálně dvě skici. Každá redakce je jiná, ale nejraději mám, když se mohu ozývat během procesu a ukazovat, jak se obálka mění a přetváří až do finálního výsledku. Není u mne výjimkou, že kniha se od skici poměrně liší a je to spíš takový odrazový můstek, ze kterého se vyloupne nejlepší možná podoba obálky, které jsem schopna.
Čtenáři tě znají především jako ilustrátorku fantasy knih. Ráda utíkáš do světa fantazie, dává ti tento žánr větší tvůrčí prostor?
Myslím, že kromě velkého tvůrčího prostoru je zde i nemalý podíl čisté statistiky. Fantasy knihy se odehrávají v prostředích a časech, které ve fotobance jen tak člověk nenajde, nebo charaktery nejsou jen obyčejní lidé. Čtenáři fantasy, scifi i Young Adult žánru mají díky tomu tyto žánry spojené s kreslenými obálkami. To, že zrovna malování draků, dystopických světů, nebo romantických upírů vášnivě miluji, je jen velký a příjemný bonus.
Máš volnou ruku při návrzích obálek nebo má nakladatel či autor jasnou představu?
Knihy si vždy pečlivě přečtu. Dělám si poznámky, k jednotlivým charakterům si vypisuji jejich popis. Takže pokud má nakladatel konkrétní představu, své představy propojíme. Ráda se pouštím i do různých stylizací. Pokud chce nakladatelství obálku více grafickou, není problém. Pokud více popisnou, nápady na skici budou zase jiné. V poslední době mám velké štěstí, že mám vždy ruce zcela volné.
Pro #BOOKLAB jsi připravila obálky ikonické série Vampýrská akademie, nyní pracuješ na spin-off sérii Pokrevní pouta. Je náročnější zpracovat obálku knihy, která už vícekrát vyšla a „všichni“ tak mají nějakou představu o tom, jak by měla vypadat?
To je velmi zajímavá otázka! Pro mne jako ilustrátorku jsou různá zpracování téhož vlastně fascinující. Jako příklad bych uvedla obálky Harryho Pottera, které sbírám. Sleduji, jak se představa o postavách měnila v čase. Nebo třeba, jak se do obálek promítá kulturní prostředí. Němci mají na obálce šachové figury, takové precizní, že?! Italové nekonvenční postavy s myšími čepicemi, Rusové zasněženou Příčnou ulici. Snažím se proto své obálky brát jako rozšíření autorova světa, přestože vím, že někteří fanoušci měli svou představu o podobě daných charakterů.
Co si myslíš o trendu barevných ořízek?
Pro mne je každá kniha jako chutná čokoládová pralinka. To, že bude čokoláda chutná, rozplyne se mu v ústech a zanechá krásný pocit, je vlastně nutností pro dobrou pralinku. Ale pokud je i krásně zabalená? Zážitek se jen prohloubí. Propracované ořízky, zlatá ražba i jiné zdobení pozvedávají knihu na okrasný šperk knihovny.
Myslíš si na samostatnou výstavu?
Protože jsem výstavu jako takovou nikdy neměla, trochu se bojím, kde začít. Budou mé ilustrace dostatečně dobré? Zaujalo by to někoho? Samé otázky. Třeba se jednou odhodlám a v Brně nějakou tu kavárnu oslovím. Nebo aspoň myslím, že se to tak dělá.
Co právě čteš?
Mám rozečtenou knihu K majáku od Virginie Woolfové, což mne činí velmi šťastnou, protože ty věty, vnímání světa, popisy neobyčejně obyčejných věcí jsou krásně netradiční a uchvacující. Další knihou jsou už dlouho rozečtení Dostojevského Bratři Karamazovi. Taky Fourth Wing, Říše upíra a Zlatá Grai.
Text: Jana Kaizrová
Foto: Vladimír Šigut
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
