Lesní terapie, které se věnuji a které je věnována moje kniha, má své kořeny v Japonsku, kde v 80. letech 20. století hledali recept na rychlý nárůst civilizačních chorob. Ty se ve společnosti objevily s přechodem na znalostní ekonomiku, kdy lidé ještě více než dřív trávili čas v uzavřených prostorách. Japonská společnost je na víc poměrně výkonově orientovaná, co se týče práce, a z přemíry stresu a přepracování tam každý rok končí předčasně mnoho životů. Japonská vláda se rozhodla kromě moderní medicíny podpořit i vědecký výzkum tradičních metod přírodního léčení a hned první výsledky tohoto nového oboru byly velmi zajímavé. Zjistilo se např., že stromy a rostliny spolu navzájem komunikují a jeden ze způsobů této komunikace dokáže „oslovit“ a ovlivnit i lidi. Jedná se o terpeny, chemické sloučeniny, které stromy vylučují pro ochranu a vzájemnou spolupráci a které lidé obvykle vnímají jako příjemné vůně. Tyto terpeny přitom u lidí spouští významnou aktivizaci imunitního systému – dá se říci, že na ně reagujeme podobně jako stromy – kterou lze snadno využít pro prevenci a podporu klasické léčby různých chorob. Po třech hodinách v lese, což je obvyklá délka lesní terapie, stoupá počet a aktivita tzv. NK- -lymfocytů (bílých krvinek) u lidí až o 40 % a tento efekt trvá až 3 týdny.
Japonci dále otestovali vliv přírody na další aspekty lidského zdraví (nervový, kardiovaskulární, hormonální systém atd.), na což navázal výzkum v dalších zemích. Výsledkem je samostatná disciplína tzv. lesní medicíny (Šinrin-joku), která je u nich součástí veřejného zdravotního systému. Za důležité přitom považuji, že v jejích základech byla potřeba najít lék nejen na lidské neduhy, ale i na ochranu přírody a zvýšení povědomí lidí o jejím významu – takže posílení oboustranného vztahu ke světu, který nás přesahuje. To je podle mne zásadní aspekt, který dnes potřebujeme obnovit i u nás v Evropě, máme-li se vyrovnat s výzvami, které přináší dopad lidské společnosti na zdraví celé planety.
Lesní terapie, kterou jsem vystudoval a nabízím veřejnosti i institucím u nás, je kromě Šinrin-joku doplněna prvky z naší a severoamerické tradiční kultury. Výsledkem je kombinace aktivit, v níž si každý najde něco zajímavého pro sebe.
Jste certifikovaným průvodcem lesní terapie. Proč jít do lesa právě s průvodcem? Co se od vás mohou lidé naučit?
Průvodce je v lesní terapii důležitým garantem benefitů pro pohodu a zdraví lidí a také podmínek pro jejich dosažení. Zejména pro první seznámení s lesní terapií je velmi užitečné absolvovat provázenou procházku, seznámit se s hlavními principy terapie a některé si pak odnést do vlastního života. Lesní terapie by totiž neměla být jednorázová záležitost, ale průběžná praxe; dovednost, kterou lze rozvíjet prakticky celoživotně. Průvodce zná význam jednotlivých prvků terapie a jejich posloupnost (tzv. standardní sekvence), mechanismy, kterými les na lidi působí (od zmíněných terpenů přes ekoterapeutické vlivy po fytoterapii) a naopak a postupuje v partnerství s přírodou tak, aby výsledný průběh a efekt terapie byl pro účastníky co největší. Dohlíží také na bezpečnost pro celou skupinu, takže má např. kurs první pomoci v divočině. Důležitá pak je právě jeho role průvodce, kdy nemá za úkol něco lidem vysvětlovat nebo předvádět, ale opravdu s nimi procházet jednotlivými částmi terapie, kde tím skutečným terapeutem není člověk, ale les. Jen on zná recept na medicínu, která je pro každého z nás unikátní podle toho, co potřebuje právě v daný moment od přírody při kontaktu s ní získat (a co jí odevzdat).
Měl jste nebo máte i vy svého průvodce?
Samozřejmě, jinak bych se sám tak daleko nedostal. Průvodci jsou mi inspirativními mentory, rádci a kolegy, ať už v celém mém životě, tak i při různých jednorázových příležitostech, kdy se setkáváme pro radost nebo seberozvoj. Mezi ty nejvýznamnější patří třeba Amos Clifford, zakladatel Association of Nature and Forest Therapy, kde jsem absolvoval trénink lesní terapie, Ben Page, můj mentor ve výcviku, nebo třeba Wim Hof, se kterým jsem strávil týden na jeho chatě v Krkonoších a který o lesní terapii tehdy slyšel poprvé, ale byl z ní nadšený.
Pro koho je lesní terapie vhodná? S jakými neduhy nám může pomoci?
Dá se říci, že je vhodná prakticky pro každého a v podstatně nemá žádné kontraindikace, pokud nepočítáme sezónní alergie. Má prokazatelný vliv na celkovou zdravotní a životní pohodu (wellbeing), radost ze života a působí preventivně proti stresu a depresi. Jako podpůrná metoda slouží např. při léčbě některých duševních poruch, schizofrenie, autismu nebo ADHD. A z hlediska fyziologických účinků je významný její vliv na imunitní, kardiovaskulární a nervový systém, kdy už po krátké chvíli můžeme pozorovat celkové zklidnění a uvolnění celého organismu díky aktivaci parasympatiku. Zároveň jde o zcela nenáročnou aktivitu, kterou zvládnou např. i lidé s omezenými možnostmi pohybu.
Setkala jsem se také s termínem stromová terapie. Čím se liší od té lesní?
Stromovou terapií sám označuji soubor metod, které lze použít pro oboustranně prospěšný kontakt s konkrétními stromy nebo druhy stromů. Nejedná se tedy o součást lesní terapie, ale nabízím ji jako samostatnou službu pro zájemce o pokročilejší a hlubší kontakt s přírodou. Využíváme při ní tradiční způsoby spojení se stromem z evropské a čínské minulosti, jako je třeba vnímání „aury“ stromu nebo stromový čchi-kung.
Co vás k lesní terapii přivedlo?
Asi celoživotní zájem o hlubší spojení s přírodou a později i potřeba vracet dary, které jsem díky tomu získal, zpět přírodě a lidem. Jsem totiž přesvědčený, že nejen lidé potřebují přírodu, ale i ona těží z kontaktu s vnímavými a na ni naladěnými lidmi.
Jak vnímají přírodu vaši nejbližší – vaše děti? Jdou ve šlépějích svého otce?
Naše děti mají přirozený talent na vnímání přírody, a i když je k ničemu konkrétnímu nevedu, snažím se jim pro to otevřít co nejvíce možností. Chodily proto do lesní školky a nyní do školy, která klade důraz na pobyt venku. Opakovaně mě překvapily hlubokými vhledy a krásným poutem s přírodou, starší dcerka třeba od dvou let spontánně udržuje komunikaci se stromy.
Vnímáte, že jste se vy sám v průběhu let, kdy se věnujete metodě, která posiluje vzájemný vztah člověka a lesa, „proměnil“?
Určitě, a to hluboce. Role průvodce lesní terapie je celoživotní cesta, která silně ovlivňuje celý osobní i profesní život a přináší mi neustálé poznání i výzvy. Nejvíce mne naplňuje schopnost lesní terapie dovolit naprosto každému prožít hlubší a léčivý kontakt s přírodou, kdy účastníci terapie odchází spokojení až nadšení bez ohledu na stav, v jakém přišli.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Archiv Aleše Miklíka
Jste certifikovaným průvodcem lesní terapie. Proč jít do lesa právě s průvodcem? Co se od vás mohou lidé naučit?
Průvodce je v lesní terapii důležitým garantem benefitů pro pohodu a zdraví lidí a také podmínek pro jejich dosažení. Zejména pro první seznámení s lesní terapií je velmi užitečné absolvovat provázenou procházku, seznámit se s hlavními principy terapie a některé si pak odnést do vlastního života. Lesní terapie by totiž neměla být jednorázová záležitost, ale průběžná praxe; dovednost, kterou lze rozvíjet prakticky celoživotně. Průvodce zná význam jednotlivých prvků terapie a jejich posloupnost (tzv. standardní sekvence), mechanismy, kterými les na lidi působí (od zmíněných terpenů přes ekoterapeutické vlivy po fytoterapii) a naopak a postupuje v partnerství s přírodou tak, aby výsledný průběh a efekt terapie byl pro účastníky co největší. Dohlíží také na bezpečnost pro celou skupinu, takže má např. kurs první pomoci v divočině. Důležitá pak je právě jeho role průvodce, kdy nemá za úkol něco lidem vysvětlovat nebo předvádět, ale opravdu s nimi procházet jednotlivými částmi terapie, kde tím skutečným terapeutem není člověk, ale les. Jen on zná recept na medicínu, která je pro každého z nás unikátní podle toho, co potřebuje právě v daný moment od přírody při kontaktu s ní získat (a co jí odevzdat).
Měl jste nebo máte i vy svého průvodce?
Samozřejmě, jinak bych se sám tak daleko nedostal. Průvodci jsou mi inspirativními mentory, rádci a kolegy, ať už v celém mém životě, tak i při různých jednorázových příležitostech, kdy se setkáváme pro radost nebo seberozvoj. Mezi ty nejvýznamnější patří třeba Amos Clifford, zakladatel Association of Nature and Forest Therapy, kde jsem absolvoval trénink lesní terapie, Ben Page, můj mentor ve výcviku, nebo třeba Wim Hof, se kterým jsem strávil týden na jeho chatě v Krkonoších a který o lesní terapii tehdy slyšel poprvé, ale byl z ní nadšený.
Pro koho je lesní terapie vhodná? S jakými neduhy nám může pomoci?
Dá se říci, že je vhodná prakticky pro každého a v podstatně nemá žádné kontraindikace, pokud nepočítáme sezónní alergie. Má prokazatelný vliv na celkovou zdravotní a životní pohodu (wellbeing), radost ze života a působí preventivně proti stresu a depresi. Jako podpůrná metoda slouží např. při léčbě některých duševních poruch, schizofrenie, autismu nebo ADHD. A z hlediska fyziologických účinků je významný její vliv na imunitní, kardiovaskulární a nervový systém, kdy už po krátké chvíli můžeme pozorovat celkové zklidnění a uvolnění celého organismu díky aktivaci parasympatiku. Zároveň jde o zcela nenáročnou aktivitu, kterou zvládnou např. i lidé s omezenými možnostmi pohybu.
Setkala jsem se také s termínem stromová terapie. Čím se liší od té lesní?
Stromovou terapií sám označuji soubor metod, které lze použít pro oboustranně prospěšný kontakt s konkrétními stromy nebo druhy stromů. Nejedná se tedy o součást lesní terapie, ale nabízím ji jako samostatnou službu pro zájemce o pokročilejší a hlubší kontakt s přírodou. Využíváme při ní tradiční způsoby spojení se stromem z evropské a čínské minulosti, jako je třeba vnímání „aury“ stromu nebo stromový čchi-kung.
Co vás k lesní terapii přivedlo?
Asi celoživotní zájem o hlubší spojení s přírodou a později i potřeba vracet dary, které jsem díky tomu získal, zpět přírodě a lidem. Jsem totiž přesvědčený, že nejen lidé potřebují přírodu, ale i ona těží z kontaktu s vnímavými a na ni naladěnými lidmi.
Jak vnímají přírodu vaši nejbližší – vaše děti? Jdou ve šlépějích svého otce?
Naše děti mají přirozený talent na vnímání přírody, a i když je k ničemu konkrétnímu nevedu, snažím se jim pro to otevřít co nejvíce možností. Chodily proto do lesní školky a nyní do školy, která klade důraz na pobyt venku. Opakovaně mě překvapily hlubokými vhledy a krásným poutem s přírodou, starší dcerka třeba od dvou let spontánně udržuje komunikaci se stromy.
Vnímáte, že jste se vy sám v průběhu let, kdy se věnujete metodě, která posiluje vzájemný vztah člověka a lesa, „proměnil“?
Určitě, a to hluboce. Role průvodce lesní terapie je celoživotní cesta, která silně ovlivňuje celý osobní i profesní život a přináší mi neustálé poznání i výzvy. Nejvíce mne naplňuje schopnost lesní terapie dovolit naprosto každému prožít hlubší a léčivý kontakt s přírodou, kdy účastníci terapie odchází spokojení až nadšení bez ohledu na stav, v jakém přišli.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Archiv Aleše Miklíka
