Eda Kriseová pracovala v 60. letech jako reportérka v časopise Mladý svět a v Literárních novinách, později Literárních listech. Po roce 1968, kdy nesměla publikovat, začala dobrovolně pomáhat v psychiatrické léčebně a psát povídky o osudech chronických psychotiků a lidí žijících v "normalizované" společnosti (sbírky povídek Křížová cesta kočárového kočího, Sluneční hodiny, Co se stalo…, Arboretum). Během dvaceti let napsala deset próz (novely Klíční kůstka netopýra, Bratři, Pompejanka, Ryby raky) a dvě knížky pro děti. Žádná z nich v Československu nesměla vyjít, byly publikovány v domácích samizdatových a českých exilových nakladatelstvích a v překladech do cizích jazyků, zvláště v Německu a Holandsku. V roce 1989 začala pracovat v Občanském fóru a po zvolení Václava Havla prezidentem působila jako jeho poradkyně, asistentka a později ředitelka oddělení stížností a milostí. V současné době je spisovatelkou na volné noze a hodně cestuje, zejména po Indii a Africe.