Emma Garcia poprvé okusila romantiku po finále místního mistrovství v cyklistice, kdy jí titul vyfoukla Bev Battyová1, a ona pak našla útěchu v náručí jednoho nervózního vegana v mohérovém svetru, který ji naučil, jak se líbat pomocí jazyka.2 Po vysokoškolských studiích pracovala jako učitelka a cestovala po Asii. Po návratu do Londýna začala navrhovat dětská puzzle v jedné dusné kanceláři, plné podivínů a šílenců.3 I přes krátké úvahy o svatbě v roce 19944 a skutečné plánování svatby v roce 20025 zůstávala single. Pak se plná deziluzí obrátila k lásce zády a přežívala téměř jako poustevník v šerých uličkách Claphamu. Jednou večer potkala někoho, s kým se „cítila prima“, a zjistila, že by se jí nelíbilo být dále bez něj. Naštěstí i on v ní nalezl zalíbení, a tak společně uprchli do Yorku, kde dosud žijí šťastně se svými třemi dětmi Frankiem, Rafaelem a Lulou. Emma napsala a ilustrovala tři dětské obrázkové knížky.6