Jaroslav Pospíšil Jankovice u Holešova se vedle svého dlouholetého povolání právníka zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematice se věnoval v pracích Svatý Hostýn (1990 – spolu s Z. Fišerem), Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech (1993), Svatý Hostýn v historii a povídkách (1994), Toulky dávnou historií podhostýnského kraje (1997 – spolu se Z. Fišerem a J. Motalem), Tichá noc (1997 – spolu s J. A. Rychlíkem a J. Motalem), Prusinovice v minulosti a současnosti (1999 – spolu s J. Motalem), Podhostýnské vzpomínání (1999 – spolu s V. Karafiátem, I. Krutilem, J. Motalem), Žeranovice (2000), Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka (redigoval spolu s J. Motalem, 2004), Mrlínek v minulosti a současnosti (2008 – spolu s J. Motalem a E. Motalovou), své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek (2010) a Dějiny Jankovic (2011, spolu s V. Březinou). Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná (1991 – spolu s Č. Šikolou), Nesmiřitelní – Hory Hostýnské (1992), Nešli stejnou cestou – osudy parašutistů a konfidentů gestapa (1992 – spolu s Č. Šikolou a Č. Podzemným), Sluha dvou pánů (1999 – spolu s F. Hanzlíkem a J. Pospíšilem), Soumrak demokracie (2000 – spolu s F. Hanzlíkem), Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu (2009 – spolu s J. Pernesem a A. Lukášem). Za knihy Hyeny (1996), Hyeny v akci (2004) a Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu (2009) obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E. E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na dokumentech Major Antonín Bartoš, Světlana, Tajemství bunkru, Ploština – krvavá paseka, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové – Čestmír Šikola, Zabíjení po česku, dokument o Alexeji Čepičkovi a dalších pořadech.