Václav Havel (* 5. října 1936 Praha, Československo - † 18. prosince 2011 Praha, ČR ) byl dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a politik. Během tzv. Pražského jara 1968 se účastnil politické diskuse, prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy se stal disidentem, byl jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv s názvem Charta 77. Byl devátým a zároveň i posledním prezidentem Československa (1989 - 1992), po rozpadu společného státu Čechů a Slováků se stal prvním prezidentem České republiky (1993 - 2003). 

V šedesátých letech 20. století se Václav Havel proslavil absurdními dramaty Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965), ve kterých se zaměřil na problematiku moci a byrokracie, ale i možnosti jazyka. Havel je také autorem experimentální poezie (sb. Antikódy). Soubor esejů Moc bezmocných pak pochází z roku 1978. V esejích i dopisech z vězení se Havel věnoval filozofickým otázkám svobody a morálky.