Co bylo hlavním impulzem k tomu, aby tato krásná kniha vznikla?
V roce 2014 bylo otevřeno nové Slezské muzeum v Katowicích, kde byly prezentovány komplikované dějiny celého Slezska. Historie muzea končí v roce 1989 a končí fotkou Jerzyho Kukuczky. Přišlo nám to zvláštní, tak jsme se o to začali zajímat a pátrat dál. Zjistili jsme, že nemá žádnou biografii, což byla voda na náš mlýn, tak jsme se do toho pustili.
Jak dlouho trvalo dát knihu dohromady a jaké zdroje jste využívali?
Na knize jsme pracovali zhruba rok. Jelikož jsme o tomto prostředí mnoho nevěděli, tak jsme si toho museli hodně nastudovat. Přečetli jsme asi 60 knih, viděli jsme spoustu filmů a četli spoustu článků. Žena pana Kukuczky nám dovolila prohledat jeho osobní archív. Samotné psaní trvalo asi 3 měsíce. Jelikož jsme to psali ve dvou lidech, tak jsme si kapitoly rozdělili a vše pak vzájemně kontrolovali a konzultovali.
Jak to v Polsku vypadalo s podporou horolezectví v době Jerzyho Kukuczky?
80. léta v Polsku byla opravdu strašnou dobou, v Československu tomu tak asi nebylo, ale v Polsku v obchodech nebylo skoro nic. Sehnat nějaké vybavení bylo strašně náročné a oni toho vybavení potřebovali spoustu. Dále samozřejmě potřebovali i peníze. Jedním zdrojem peněz pro ně bylo natírání komínů, čímž získali nějaké peníze, které pak použili.
Když v Polsku panovaly takové podmínky, nezvažoval někdy emigraci?
Kukuczka samozřejmě mohl zůstat na západě, několik horolezců zůstalo ve Francii nebo ve Švýcarsku. Nikdo z přátel Kukuczky ale nechtěl zůstat na západě. V Polsku byl někým, ale v zahraničí by mohl být nikým.
V 80. letech vrcholil souboj mezi Kukuczkou a Messnerem. Jak to prožíval?
Závod mezi Messnerem a Kukuczkou je opravdu kontroverzní. Oba říkali, že to žádný závod nebyl, ale myslím, že oba chtěli být první. Média tím závodem žila. Messner nakonec vylezl na všechny ty osmitisícovky první. Rozpoutal se kolem toho šílený závod, kdo první zdolá všechny ty osmitisícové hory. Ale i tento závod měl určitou cenu, protože skoro na každé výpravě Jerzyho umíral někdo z jeho partnerů a horolezci se začali bát s ním jezdit. Riskoval nejen svůj život, ale také život svých kolegů. A oni nevěděli, jak se v této situaci zachovat. Jednou Jerzy visel na stěně hory a zjistil, že jeden z jeho kolegů se zřítil do propasti a umřel. V této situaci bylo zvykem, že vůdce výpravy rozhodl o tom, že se všichni vracejí. V ten moment se modlil, aby to vůdce výpravy neudělal a on mohl tu horu vylézt. Jerzy byl jedním z lidí, kteří se zapříčinili o to, že začal být důležitý výkon a už nebyl důležitý jen ten pocit ze zdolání hory. Tohle zůstalo dodnes, kdy je stále důležitý hlavně ten výkon.
O autorech
Dariusz Kortko a Marcin Pietraszewski jsou novináři deníku Gazeta Wyborcza. Kromě biografie Jerzyho Kukuczky, nejslavnějšího polského horolezce, jsou spoluautory knihy popisující polský let do vesmíru z roku 1978 a jednotlivě autory či editory životopisů dalších významných polských osobností.
Besedu modervala: Sandra Procházková
