Věřím, že jste jméno Robin Cook někdy už zahlédli. Mohu ho představit coby úspěšného lékaře a spoluzakladatele sofrwaerové společnosti, milovníka sportu, architektury a designu a také muže, který se chtěl původně stát archeologem, ale nějak se to zvrtlo a nakonec je jedním z nejúspěšnějších spisovatelů na světě.
Co vás napadne jako první, když se řekne Robin Cook?
První věc, která mě napadne je to, že jsem měl opravdu velké štěstí. Byl jsem vlastně první v naší rodině, který šel na vysokou školu a nejen na ledajakou, dokonce jsem se dostal na medicínu, potom jsem také sloužil v armádě a tam začala moje spisovatelská kariéra.
Otázka, kterou asi dobře znáte. Napsal jste první knížku v ponorce. Většinu lidí napadne, že když jsou v ponorce, mají paniku a někdo v ponorce píše knihy. Nebyl to jen mareketingový tah, skutečně jste napsal první knihu v ponorce?
Ano, je to pravda. Bylo to v období, kdy jsem byl v armádě, konkrétně v námořnictvu. Ta první kniha, která vyšla, se moc neprodávala. Moji kamarádi si ze mě dělali legraci, ale když vyšla ta druhá, která už se prodávala dobře, tak už se mi tak nesmáli a chtěli po mně nějaké tipy, jak to udělat, aby také mohli napsat knihu. Já jsem jim říkal, ať se přihlásí do námořnictva a snaží se dostat na ponorku.
Vy to vždycky musíte mít speciální. Druhou knížku, která se stala bestsellerem, jste napsal během šesti týdnů? Je to možné?
Vlastně ta první kniha, kterou jsem napsal, tak neměla moc úspěch. Skoro nikdo to nekupoval. Tak jsem si uvědomil, že mám sice důležité téma, které chci lidem sdělit – souvislost mezi medicínou a společností, ale že se musím naučit psát zábavnější formou, aby to čtenáře zaujalo. Takže jsem čtyři roky vlastně studoval různé bestsellery, všechny jsem si je nakoupil a snažil jsem se přijít na to, jaké jsou tam ty techniky, které knihy činí zábavnými, takovými, že se lehce čtou. Snažil jsem se to aplikovat do medicíny. Trvalo mi to poměrně dlouho, protože jsem předtím nikdy bestsellery nečetl. Já jsem na univerzitě před medicínou studoval chemii a matematiku a neměl jsem žádné předměty, které by se mi později hodily – např. literaturu a psaní.
Existuje pro medicínský, lékařský thriller něco, co tam musí být, aby to bylo čtivé, aby to bylo úspěšné?
Zaprvé je nutné, aby to bylo přesné. Nevěřím, že někdo, kdo nestudoval medicínu, by mohl napsat stejné nebo podobné knihy jako já. Potom je důležité používat ty správné termíny, ale zase ne tak, aby to pro čtenáře bylo příliš složité. Je třeba je použít tak, aby bylo z kontextu jasné , co to znamená, aniž by si to čtenář mohl dohledávat. Ale jinak si myslím, že ty techniky jsou obecně stejné jako u jakéhokoliv jiného thrilleru. Vy jako čtenáři v průběhu čtení asi tolik nepřemýšlíte nad tím, čím to je, ta kniha vás tolik chytne, tolik zaujme. Když jsem začínal, tak jsem se snažil přijít na to, co to je, co vás donutí číst řeknete si, že to po jedné kapitole zavřete a půjdete spát, ale dojdete na konec první kapitoly a nemůžete zhasnout světlo, prostě musíte pokračovat.
DOTAZY Z PUBLIKA
Ráda bych se zeptala, jestli hrdinové jsou inspirováni skutečnými lidmi. A zda Pandémie bude poslední knížka s Jackem a Laurií?
Já si s Jackem a Laurií užívám spoustu legrace. Před pár dny jsem dopsal 36. knihu, v níž jsou zase obě tyto postavy. Mohu vám prozradit, že Jack se tam trochu vymknul kontrole, ale s výsledkem jsem velmi spokojený. Jen mě trochu mrzí, že mezitím, kdy já knihu dopíšu a dobou, kdy máte vy možnost si to přečíst, je přece jen nějaká časová prodleva.
Vychází reedice knihy Zákrok, vychází také jako audiokniha. Pro vás je to už velká pauza, kdy jste Zákrok dopsal. O čem ta kniha je?
Já jsem zrovna loni v létě znovu přečetl většinu svých knih právě proto, že zakládám produkční firmu, abych mohl produkovat filmy podle mých knih. Myslím si, že Hollywood jich zatím nenatočil dost, takže se do toho musím pustit. Až mě samotného překvapilo, jak se mi ta kniha líbila. Je jedna z mých oblíbených také kvůli tomu, že jsem vždycky chtěl být archeologem a toto byla možnost, jak se k tomu dostat blíže.
Vím, že tuto otázku bych neměla pokládat, ale věřím, že většina z vás chce znát odpověď. Když si budete točit vlastní knihy, tak kdo bude hrát toho Jacka?
Jsem přesvědčen, že mé knihy jsou hodně vizuální a když jsem psal, tak jsem si vždycky představoval konkrétní herce a herečky. Pak jsem zjistil, jak vlastně průmysl funguje a že je to spíše o tom, kdo má zrovna čas na natáčení a kolik na to máte peněz. Navíc herci, které jsem znal, ti už jsou dnes za zenitem. Takže bych chtěl, aby Jacka hrál někdo výrazně mladší.
Máme tady ještě další knihu - Kritický bod. Tu si pamatujete? Věřím, že ano, protože je novější.
Tuto knihu si pamatuju velmi dobře. Nejvíce se věnuje mému hlavnímu tématu, tomu, co chci sdělit čtenářům, a co se v těch knihách opakuje. A to je to, že byznyse příliš dostal do medicínského světa a je to příliš řízeno penězi a to je podle mě špatně. Pro medicínu už je důležitější vydělávat peníze, než léčit pacienta. V té knize je příběh takový, že jsou zakládány nemocnice čistě pro účel zisku.
Říkal jste, že druhou knihu jste napsal za šest týdnů. Jak dlouho vám trvalo napsat ostatní knihy?
Většinu knih píšu tak rychle, průměrně šest až osm týdnů, to je samotné psaní. Ale to by mohlo působit matoucím dojmem, protože já si dělám předtím šest až osm měsíců přípravu, různé rešerše na tu knihu a potom ještě vlastně několik měsíců ještě dělám detailní plán knih, kde si rozpracovaám hlavní linie. A potom to samotné psaní je vlastně už ta nejkratší část. Připadá mi, že když píšu, že to je trochu jako když žonglujete a máte několik těch balónů ve vzduchu a musíte se snažit to všechno stále urdržet pohromadě. Pro mě je lepší u toho intenzivně sedět, protože jinak je riziko, že jinak zapomenete, co jste psal v předchozí kapitole a v tom poměrně krátkém čase já to všechno udržím.
Pokud vím, zhruba deset knih se stalo předlohou pro filmové zpracování. Jsou dva typy spisovatelů: jedni si řeknou, že dílo je hotové a předají to filmařům a jsou zvědaví, jak to dopadne, a pak jsou takoví, kteří se starají o každou verzi scénáře, snaží se, aby se tam dostaly jejich myšlenky a bylo to trochu po jejich, protože jsou autory. Do které z těchto kategorií se řadíte? Pak jste mi nahrál na druhou otázku tím, že jste říkal, že zakládáte produkční společnost. Stanete-li se producentem, budete volit také scenáristu. Jmenujete sám sebe nebo necháte na někom jiném a budete jako producent pouze pozorovat svá díla?
Já jsem zcela jednoznačně druhý typ a chci ovlivňovat konečný výsledek. Vlastně u prvního filmu Kóma jsem původně napsal scénář a teprve potom knihu. Do toho jsem byl hodně zapojený, režisér byl vlastně můj známý z lékařské fakulty, takže výsledek byl velmi dobrý. U další knihy (Sfinga) byl režisér kvalitní a já jsem byl najat, abych napsal scénář, což on si nepřál, ale to jsem nevěděl. Napsal jsem ho, on mě vyhodil, najal si svého scenáristu a ten film byl hrozný. Takže opravdu chci mít toto pod kontrolou. Také proto, že mé knihy nejsou horory, mají sice takové prvky, ale jsou to knihy o medicíně.
Navštívil jste skutečně urgentní příjem?
Když děláte chirurgickou rezidenturu, tak jedna z výhod je, že tam probíhá tzv. rotace. Rezidenti se dostanou na všechny specializace, takže já jsem dělal kardiochirurgii, neurochirurgii, ortopedii, na anestezii, prostě ve všech těch oborech. Když jsem si dělal druhou rezidenturu, to jsem se specializoval na oční chirurgii a v noci jsem pracoval právě na urgentním příjmu. Přes den jsem dělal normální rezidenturu, přivydělával jsem si na urgentu, a tak se mi to lílilo, že jsem si to málem vybral jako svou hlavní specializaci, protože je opravdu vzrušující, každý den se tam děje něco jiného. Když se potom dostanete do každodenní praxe na oční chirurgii, tak už to tak vzrušující není. S urgentním příjmem mám opravdu hodně zkušeností.
Role moderátorky u úspěšných moderátorů není snadná. Protože si říkáte, na to se už autora museli ptát, už nemáte kde čerpat. A není nic krásnějšího, než když vám autor špitne do ucha: Já bych vám chtěl říct něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Nevím, co to bude, ale sama jsem zvědavá.
Na Wikipedii se píše, že jsem prodal asi 400 milionů knih. Nevím, jestli je to přesné číslo, ale je jich opravdu hodně. Co mě nejvíce překvapilo, je, že jsem svými knihami motivoval spoustu mladých, aby se stali lékaři. Dostávám dopisy, dnes už spíše vzkazy na sociálních sítích a lidé mi píší, že se stali lékaři díky mým knihám, že je inspirovaly. A to je opravdu úžasný výsledek. A jedna kniha ovlivnila velmi specificky. Kniha Sfinga neobsahuje žádnou medicínu, je založena na archeologickém tématu. Pro mě to byla výzva si dokázat, že umím napsat knihu, v níž není medicínské téma. Pak se to stalo.
Z Bulharska jsem dostal dlouhý dopis, byl od paní, která vystudovala v Sofii účetnictví, přečetla mou knihu v bulharštině. Hlavní postava je archeoložka. A ta paní účetní zjistila, že už se nechce věnovat účetnictví, vrátila se na univerzitu, vystudovala egyptologii, získala titul PHD a disertační práce, kterou psala, byla na téma, které já jsem navrhoval té hlavní hrdince knihy Sfinga.
To pro mě bylo opravdu něco, že se té paní kniha líbila natolik, že podle ní změnila svůj život. Bylo to pro mě úžasné povzbuzení, byla to teprve má třetí kniha. Tehdy jsem ještě nevěděl, kolik toho napíšu, přemýšlel jsem i o vstupu do politiky. Tuto historku jsem ještě nikdy nevykládal.
Kdybyste se mohl vrátit, šel byste studovat znova medicínu, archeologii...?
Určitě bych šel znova na medicínu. Nedovedu si představit, že bych se nestal doktorem.
Kterou zemí jste byl ve světě překvapený, že se tam vůbec vaše knihy prodávají?
Pro mě to byl celkově šok. Nikdy jsem nečekal, že by se ty knihy prodávaly v mezinárodním měřítku, ale potom se to rozjelo a teď už jich prodávám víc než ve spojených státech. Mám trochu obavy o kulturu v Americe, samozřejmě i o politiku, ale hlavně o tu kulturu, protože už nečteme tak jako dříve. Sociální sítě výrazně snížily ten čas, kdy se lidé věnují knihám. Ta země, která mě překvapila, není daleko, je to Maďarsko. Pokud se nepletu, tak tam se na hlavu prodá celosvětově nejvíc mých knih. už před několika lety se to blížilo deseti milionům knih, což je na zemi, která má deset milionů obybvatel, fascinující.
