Jak se přihodilo to, že jste se se svým „tatou“ dali do literární tvorby?
S. Pogodová: Já jsem prototyp toho, že jablko nepadá daleko od stromu. Po otci jsem podědila lásku k hudbě, dále je moderátor a taky psal fejetony a povídky. Táta měl povídky v šuplíku a já jsem to propojila s těmi svými povídkami, a tak to celé vzniklo.
Zmínila jste, že všechny historky se opravdu staly. Je tam nějaká povídka, kterou vám čtenáři pořád nechtějí uvěřit, že se opravdu stala?
S. Pogodová: Asi všechno, co táta dělal. Třeba když vrtal do zdi, aby mohl protáhnout trubky do vedlejší místnosti a najednou měl místo díry do vedlejší místnosti střílnu na baráku.
Co na to vaše okolí, které je často v povídkách zahrnuto?
R. Pogoda: Zaslechl jsem, že to bude něco mezi Hemingwayem a Švandrlíkem.
S. Pogodová: Já jsem si vždycky u kamarádů ověřila, jestli můžu. Na koci mailů, které jsem jim posílala, jsem vždycky uvedla, že tu povídku stejně vydám, maximálně změním jména. Tak jsem jim dala možnost rozhodnout se, jestli chtějí být slavní nebo ne. Ale ty povídky jsou psané s láskou.
Jak moc jste k sobě navzájem kritičtí?
S. Pogodová: My se máme strašně rádi a vlastně to proběhlo tak, že jsem posílala své povídky tatínkovi. Já jsem dyslektik a dysgrafik, takže mi to táta opravoval. Pak mi třeba naopak posílal své povídky a navzájem jsme to dávali dohromady. Chtěla jsem ten koncept knihy tak, jak to bývalo dříve. Bílé stránky, černé písmo a černobílé fotky.
Mě by zajímalo, jaké jídlo máte nejraději?
S. Pogodová: Prosím vás, kdo máte maminku, která umí dělat lokše, tak kachna se zelím a lokšema, to je mana.
R. Pogoda: Tak na zájezdech samozřejmě smažák, to je muzikantská strava. Ale doma jsem měl nejraději paprikový lusk s plněným masem a knedlíkem. Když u mě bydlel asi dva měsíce Karel Kryl, tak z něj maminka vytáhla, co má nejraději a dělala mu karlovarský knedlík, který měl hrozně rád.
Viděla jsem pořad s Karlem Šípem, kde jste vykládala příhodu o přechodu pro chodce a od té doby si vždycky vzpomenu u přechodu na vás.
S. Pogodová: Já jsem byla před rokem podruhé v pořadu pana Šípa a říkala jsem tam, že jsem si všimla, že přes přechod my Češi přebíháme. Běžně se mi v zahraničí děje to, že na mě řidiči s úžasem koukají, jak přebíhám ten přechod.
Váš otec bydlí v Olomouci nebo v Praze?
S. Pogodová: Tatínek bydlí v Olomouci, ale studoval v Praze tiskařinu a zažil tu super dobu, kdy otevírali SEMAFOR.
R. Pogoda: Ano, na podzim roku 1961, viděl jsem tam spoustu ikonických představení.
O autorce
Herečka Sandra Pogodová vyrůstala v rodině se silným vztahem ke kultuře a umění. Dědeček Rudolf Pogoda byl inspektor kultury. Otec Richard Pogoda je skladatel, pianista, zpěvák, moderátor. V roce 1998 se odstěhovala na rok do N. Y., a po svém návratu se opět začala věnovat své profesi. Moderovala Dámský klub v rádiu Frekvence 1. Vedle herectví se také živí zpěvem.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
