Hlavní postava byla patrně „odkoukána“ z románu Anny Bolavé Do tmy, ale to je asi jediná „vada na kráse“ této pozoruhodné, v pořadí druhé knihy Viktorie Hanišové. A zatímco Anežka mi přes všechny nepochybné klady přece jen připadala hodně prvoplánová, jakoby upachtěná a vystavěná na „společensky angažovaném“ tématu, tady je to už jiné. Houbařka zdárně překonala „dětské nemoci“ spisovatelčiny prvotiny a je knihou, která si „na nic nehraje“, ale předestírá před čtenářem drsně realistický příběh o „nepřizpůsobivém“ jedinci ve „svobodné“ a „demokratické“ společnosti, v níž se přece všichni máme dobře, že... A kdo ne, tak si za to může sám!
