Ve středu 13. září se v Domě knihy uskutečnila beseda a autogramiáda nejúspěšnějšího českého spisovatele Michala Viewegha.
Michal Viewegh maturoval roku 1980 na gymnáziu v Benešově, poté (po studiu ekonomie na VŠE) vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě románů je i autorem literárních parodií (Nápady laskavého čtenáře, 1993). Je držitelem ocenění Magnesia Litera a Ceny Jiřího Ortena. Již od roku 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovanému oboru, učil na základní škole v Praze 5 – Zbraslavi, ale už v roce 1993 učitelské povolání opustil. Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání.
Michal Viewegh maturoval roku 1980 na gymnáziu v Benešově, poté (po studiu ekonomie na VŠE) vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě románů je i autorem literárních parodií (Nápady laskavého čtenáře, 1993). Je držitelem ocenění Magnesia Litera a Ceny Jiřího Ortena. Již od roku 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovanému oboru, učil na základní škole v Praze 5 – Zbraslavi, ale už v roce 1993 učitelské povolání opustil. Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání.
Bůh v renaultu je čtvrtou povídkovou knížkou nejúspěšnějšího českého spisovatele. Přináší směs pocitů a nálad, jejichž spojnicí je empatie. Mistr silné, mnohdy překvapivé pointy tentokrát nechává svou osvědčenou zbraň často oněmělou. Vzdává se toho, co je bezpečně efektní, ve prospěch toho, co je nebezpečně pravdivé. Hrdinové vieweghovsky svěžích povídek prožívají naše pocity, touhy a strachy — a nabízejí katarzi, která každý takový akt nevyhnutelně doprovází.
Kniha Bůh v renaultu je vaše čtvrtá povídková kniha. Opět se setkáváme se spisovatelem Oskarem, který má problém s tím, aby našel námět, který by i jeho samotného bavil. Máte někdy podobný problém?
Já píšu třicet let, takže jistá únava je logická. Takže ano, připouštím, že je pro mě někdy těžké najít téma, které by mě samotného bavilo.
Je to vaše pátá kniha od roku 2012, od toho prosince, který rozdělil váš život docela drasticky. Pozoroval jste při práci na této knize nějaký posun k lepšímu?
Jsem vůbec vděčný, že jsem tu knihu mohl napsat. Pro mě byl zlomový román Biomanželka, protože pro lidi s chorou pamětí, jakou mám já, je relativně snadné napsat povídku.
V čem je tato povídka jiná od povídky Zpátky ve hře? Liší se v něčem?
Já doufám, že ta kniha není tak temná, jako sbírka Zpátky ve hře. Tu sbírku psal ještě pacient, což teď už snad nejsem.
Patříte k těm autorům, kteří těžko opouštějí svá díla a mají tendenci pořád přepisovat a upravovat?
Když to dokončím, tak jsem nadšený, že to skončilo a že to mohu odevzdat.
V jedné povídce se dotýkáte i tématu slávy, kde si postava posteskne, že si nemůže ani zajít koupit rohlík, aniž by ji neoslovili fanoušci. Míváte i vy takovýto problém?
Povídka je inspirována Mirkem Donutilem. Myslím si, že je to spíše povídka o něm, respektive o slavných hercích. Spisovatelé nejsou tak známí, aby si nemohli dojít pro rohlíky.
Když jsme u těch fanoušků, setkal jste se s nějakým zvlášť urputným, který by vás pronásledoval více, než by bylo příjemné?
Naštěstí ne. Měl jsem jednu paní, která mi psala velmi podivné maily, asi šestnáct týdně. Tam už to hraničilo s nějakou úchylkou. Ale to bylo asi tak jediné.
O čem vám psala tolik e-mailů týdně?
To bych raději nechal bez komentáře.
Absolvoval jste stovky, ne-li tisíce rozhovorů. Těšíte se ještě vůbec na takovéto rozhovory nebo se děsíte, že se vás budou ptát zase na to samé?
Předpokládám, že mám odpovědět pravdivě, takže opravdu se na to netěším. Jsem unavený sám ze sebe, ze svých odpovědí, ze svých vtipů, které říkám pořád dokola. Není možné opovědět na tu samou otázku pokaždé jinak, já musím říkat pravdu, takže se opakuji, a tím pádem mě to vůbec nebaví.
Je nějaká otázka, kterou byste naopak rád zodpověděl, ale zatím vám ji nikdo nepoložil?
Ano. Třeba, jak to dělám, že vypadám pořád tak skvěle?
Umíte si ještě představit, že byste vstoupil do zaměstnání od pondělí do pátku?
To je pro mě katastrofický scénář. Já jsem chodil do práce tři roky, kdy jsem učil na základní škole. To jsem měl špatného šéfa, ředitele základní školy. Asi od 33 let jsem na volné noze, jsem sám sobě šéfem a nic mi v tomto ohledu nechybí.
V některých povídkách se objevují náznaky depresí, postavy bojují se sebelítostí. Máte vy osobně nějaký tip, jak toto porazit?
Já mám dobrého psychiatra a myslím, že jsme si sedli. Jedna z jeho prvních otázek byla, jestli souložím. Já jsem mu řekl, že zrovna teď nic moc, že odešla manželka a tak. On mi říkal, že musím, že to je pozitivní síla. Takto já si s ním povídám.
Co plánujete v nejbližší době pro své fanoušky?
V nejbližších dnech vyjde pokračování povídek Pohádek pro unavené rodiče. Nevím, jestli mám být pyšný nebo jestli mě to má deptat, ale tohle je má nejprodávanější kniha, což jsem teď zjistil. Takže z tohoto důvodu jsme na to navázali druhým dílem, tak uvidíme, jestli bude taky tak úspěšný.
A na závěr ještě videorozhovor
Besedu moderovala: Sandra Procházková
Foto © Lucie Straková
