Tereza Čiháková patří mezi naše nejkrásnější a také v poslední době nejvyhledávanější spisovatelky. Nakladatelství BMSS-START vydalo její novinku Mrcha?. V pátek 3. června knihu slavnostně pokřtil v ostravském Domě knihy spisovatel Vladimír Páral.
Tereza Čiháková pochází z Mělníka, studovala podnikatelskou školu a posléze navštěvovala Metropolitní univerzitu v Praze. Má tři a půl letého syna Sebastiana a žije sama. Píše ve volném čase- Psaní je pro ni spíše koníčkem a odpočinkem, jinak pracuje v oblasti zdravotnictví. Knihu „MRCHA?“ autorka začala psát před rokem, prakticky den po křtu prvotiny „Co muži dali a vzali“, která u čtenářů zaznamenala nebývalý úspěch.
Otazník v názvu druhé knihy Terezy Čihákové Mrcha? nepředstavuje pouze samoúčelnou vyjadřovací rekvizitu. Již v autorčině prvotině Co muži dali a vzali, se otazník nabízel a čtenář v textu novely skutečně otázky nacházel. Nejpalčivější z nich, jaký postoj společnost zaujímá k matkám samoživitelkám, byť si za životní situaci nezřídka mohou samy, však autorka nastolila opatrně, spíš okrajově. V nové knize však klade sžíravé otázky současnosti naplno, drsně a zcela bez skrupulí. Nakolik společenské klima ovlivňuje morálku, obecné mínění a jednotlivé lidské osudy? Je mravně výš prostitutka, která si nechá za služby platit, anebo ctihodní podnikatelé, činitelé či politici platící za informace prostitutce? A je kult peněz skutečně tak mocný, že ovládá a stává se metou většiny jedinců a takřka absolutním měřítkem úspěšnosti mnohých našich životů?
Pane Párale, jak jste vnímal vašeho konkurenta pana Hrabala?
Vladimír Páral: My jsme byli přátelé, ale psali jsme odlišně. Ovládli jsme v jedné době českou literární scénu, až mi bylo líto, že ostatní autoři námi až trpěli. Dodnes se naše jména lidem pletou.
O povolání spisovatelky mají ještě stále lidé mnoho romantických představ. Jaké je tedy být spisovatelkou z vašeho pohledu?
Tereza Čiháková: Já si nejsem úplně jistá, zdali se tak mohu označovat a nevím, jestli je to v mém případě povolání. Takže těžko odpovídat. Já to beru spíše jako koníček, jako něco, co mě baví a co mě naplňuje.
Takže spíše u sebe shrnujete ty klady, k psaní usedáte s radostí a těšíte se na to.
Tereza Čiháková: Určitě.
Jaké své knihy si nejvíce váží pan Páral?
Vladimír Páral: Každý autor má nějaké fáze. Mám určitou schopnost empatie. Když se na vás podívám, tak si umím zhruba představit, co asi budete chtít. Byly časy, kdy jsem jezdíval ještě s Hrabalem po turné a hádal jsem křestní dívčí jména.
O čem píšete nebo byste chtěl psát dnes?
Vladimír Páral: Já jsem po těch románech došel k tomu, že bych chtěl napsat knihu, která bude mít takových sto stran a čtení by vám dodávalo uvolnění a odpoutání. Většinu času prožíváme v napětí, žijeme ve strachu a úzkosti. Pořád jsme mimo a málo kdo umí žít tady a teď. A o to m bych rád udělal těch sto stran.
Je krása pro spisovatelku pomoc nebo spíše překážka? Je to tak, že se spíše odvádí pozornost od toho, co píšete nebo je to dobrá reklama?
Tereza Čiháková: Nevím, je to trochu záludná otázka.
Narazila jsem na stránky, kde Vás pasují na nejkrásnější českou spisovatelku. To může být dost zavádějící a může to trochu znevažovat to, co píšete.
Tereza Čiháková: Nejsem si jistá, že by to vyloženě něco znevažovalo.
Takže to spíše neřešíte a necháváte to být?
Tereza Čiháková: Nechávám to být. Jediné, co na tom bylo příjemné, bylo to, že jsem dostala skutečně mnoho nabídek ke sňatku.
Tím pádem možná i nějaké náměty na další historky.
Tereza Čiháková: Ano.
Vladimír Páral: To já nedostanu žádné nabídky k sňatku.
Možná to dnes ještě nějaké dámy napraví.
Vladimír Páral: Tak to máte co dělat.
