Vážený pane Gollihere, nejprve nám prosím řekněte něco o sobě. Jaké bylo vaše dětství a kdy jste se poprvé setkal s koňmi?
Nepamatuji si, že bych někdy nebyl u koní. Vyrostl jsem na koni, nejdříve jsem seděl za mámou nebo za tátou, pak jsem jízdu absolvoval sám na Flickovi a Blondie. Můj táta choval muly a mým úkolem bylo je zkrotit.
Co vás přimělo k tomu, abyste své zkušenosti sepsal do knihy? A jak dlouho jste na ní pracoval?
Na své knize jsem začal pracovat před dvanácti lety, protože manažeři různých společností, kteří navštěvovali mé ukázky zaříkávání koní, se mě stále ptali, kdy napíšu knihu. S mojí ženou Jane jsme se rozhodli, že by bylo fajn mít toto všechno zdokumentované, aby si lidé díky knize mohli doma najít výklad toho, co budou potřebovat.
Co všechno jste se od koní naučil?
Od koní jsem se toho za svůj život naučil mnoho – důvěřovat, budovat a udržovat dlouhodobé vztahy, vychovávat děti, stanovovat hranice.
Měl jste někdy koně, kterého byste označil za nejlepšího? Pokud ano, který to byl a proč?
Paprika – krásná růžově-šedá plnokrevná klisna, byla jednou z mých nejoblíbenějších. Také další dva koně – Ear Muff a Ragamuffin, všichni koně pro pólo. Miloval jsem je pro jejich touhu dát svůj život, říkáme tomu mít velké srdce. A samozřejmě Freckles, kterého mám už pětadvacet let. Byl mým hlavním koněm pro předvádění zaříkávání. Je to nejchytřejší kůň, kterého jsem kdy vlastnil, byl skvělým příkladem vůdcovství. V současné době mám dva oblíbené cuttingové koně (plemenný kůň, typicky americký Quarter Horse, vyšlechtěný a vycvičený pro moderní jezdeckou disciplínu, při které jezdec s koněm oddělí od stáda dobytče a snaží se ho udržet mimo stádo po dobu 2 minut) – Majora a Little Cat. Dostávám od nich to nejlepší pokaždé, když jdeme do ohrady. A dělají radost i mé ženě.
Na Váš ranč ve Wyomingu jezdí celebrity, vrcholoví manažeři, ale také obyčejné rodiny, kterým dokážete změnit život. Co je u vás čeká, jak to provádíte?
Uvítáme je v našem světě, na našem ranči. Vážíme si jich, respektujeme je. Zveme je, aby se stali součástí naší rodiny. Rádi lidi poznáváme a ptáme se jich, jak žijí.
Uplatňoval jste vy sám při rodičovské výchově lekce, kterým jste se naučil od koní?Našim dětem – Lukovi, Peterovi a Taře dávali lekce koně, kteří je vychovávali. Máme pocit, že jsme uplatňováním této filozofie při jejich výchově dosáhli skutečného úspěchu. Naučili je v první řadě neubližovat a být klidný, sebevědomý a důsledný. A vždy se snažit skončit pozitivně.
Máte nějaký příklad ze své praxe, kdy jste někoho inspiroval k opravdu velké, radikální životní změně?
Dvě mladé ženy, které viděly mou práci s koňmi, mi řekly, že to zcela změnilo jejich životy. Když se vrátily domů, provedly několik změn. Ale také několik mužů se rozhodlo čelit svému strachu a jít za svými sny. Ředitel jedné společnosti mi napsal, jak změnil vztah ke svému autistickému synovi. Těch příběhů je mnohem více, toto jsou pouze některé z mnoha dalších.
Je nějaký rozdíl v chování divokých koní a těch, kteří jsou domestikovaní?
Stejně jako lidé žijí i koně podle toho, co se naučili. To, jak se s domestikovanými koňmi zachází, hodně závisí na jejich chování. Koně jsou od přírody survivalisté. Divoký kůň je předvídatelnější a funguje na základě prvotního instinktu, který je v souladu s pudem sebezáchovy.
Co byste doporučil mladým lidem, kteří začínají s koňmi pracovat stejně jako vy?
Doporučuji každému, kdo začíná pracovat s koňmi, aby si našel dobrého mentora. Je také dobré začít s koněm, kterého si mohou začátečníci dovolit, a měli by se vyhnout problémovým koním, dokud nebudou mít více zkušeností.
Text: Kateřina Žídková
