Ve volném čase hraje tenis, běhá, kondičně cvičí. Kdysi byl reprezentantem Československa v plavání, více než osmdesátkrát byl Mistrem Slovenska, několikrát juniorským a dvakrát seniorským Mistrem Československa. Kromě sportu se slovenský lékař Igor Bukovský věnuje také psaní knih. Je autorem bestsellerů, kterých se v České republice a na Slovensku prodalo více než 900 tisíc kusů.To samé, proč jsem se rozhodl vystudovat lékařskou fakultu – snaha být užitečný a pomáhat lidem. Nakonec se to zvrtlo tak, že lidi neléčím, ale snažím se jim ukázat způsob jak se nemocem vyhýbat. Mám totiž pocit, že je rozumnější postavit nahoře na okraji propasti zábradlí, než dole budovat stanici první pomoci – nebo rovnou pohřební službu.
Vaše nejnovější kniha v českém jazyce je Návod na přežití pro ženu. V čem je podobná a v čem naopak jiná než Návod na přežití pro muže?
Více mi při jejím psaní tlouklo srdce. Má stejné členění – Vaše tělo a Váš den, ale samozřejmě odlišné kapitoly. Navíc, je to první kniha, která využívá moderní technologie a přináší rozšířený obsah: čtenářky mají přes mobilní zařízení přímý přístup k obsahu, který se do tištěné knihy nedá dostat – různá videa, animace, sestavy na cvičení či další texty. A speciálním bonusem knihy je hudební výběr – 42 písní, které neznáte z rádia, ale určitě stojí za to. Vše najdete i na stránkách www.akv.sk
Ohlasy na knihy jsou velmi pozitivní.Jaká jsou setkání s vašimi čtenáři?
Příjemná. Je to ta nejlepší odměna za práci.Jistě, podepsat fakturu za prodané knihy je fajn, ale bez lidské reakce by mě to opravdu nebavilo. Já už při psaní myslím na lidi, kterým jsou knihy určeny. V duchu si s nimi povídám, představuji si jejich reakce, potřeby a očekávání.
Stravoval jste se vždy zdravě?
Ne. Ještě ani jako reprezentanti Česko-Slovenska v plavání jsme nevěděli o výživě téměř nic. Řídili jsme se pouze kalorickými hodnotami, a tak jsem před důležitými finále vypil plechovku salka, snědl balík arašídů nebo čtvrtkilovou čokoládu. Hrůza! Kdybych tehdy věděl to, co vím dnes, moje rekordy mohly být ještě lepší.
A co dnes, zhřešíte občas?
Hořkou čokoládu jím každý den. Občas si dám i čokoládový koláč nebo cheesecake. Ale nic z toho, co považuji opravdu za špatné, nejím ani nepiju. Nepatřím k těm, kteří kážou vodu a pijí víno. Kdyby to bylo jinak, už by mi dnes nikdo nevěřil. Kromě arogance, hlouposti a zbabělosti nesnáším i lhaní.
Uvažoval jste někdy o napsání žánrově odlišné knihy, například beletrie?
Tato otázka mě vždy přivede do rozpaků. Jako gymnazista jsem psal básně, ze kterých něco vybral Daniel Hevier a dodnes mi vyhrožuje, že nějakou knihu s mými texty vydá. Ale zatím má naštěstí dost své práce. Možná, že když už budu mít pocit, že o výživě a zdraví nemám víc co říct, objeví se touha zkusit napsat něco jiného.
Je ještě něco, co chcete vzkázat našim čtenářům?
Padáme všichni, je to osud člověka. Ale vstáváme pouze někteří. Přidáte se? Bez ohledu na to, co se děje „tam venku“, tělo, srdce ani duše se nemusí s velkým potěšením válet v blátě.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Ivona Orešková
