Lidstvo se od objevu ohně posunulo mílovými kroky napřed. Vynalezli jsme léky na zdánlivě neléčitelné nemoci; vymysleli princip technologií zachraňujících život; způsobili světové války a začali neviditelný boj proti matce přírodě. To vše po celou dobu pozoruje za hranicemi sluneční soustavy něco, jehož existence je dána těmito okamžiky. Chvílemi ukazující, jak moc je lidstvo slabé. A proč? Protože tento neviditelný nepřítel potichu měnil průběh vědeckých výzkumů, naslouchal a ovlivňoval.
Život Wanga Miaoa se točí kolem nanomateriálů, jejich vylepšení a využití v praxi. Jeho práce je v Číně velice vážená – zvlášť nyní, když se stát otevírá světu. Tsunami Kulturní revoluce vyvolané soudruhem Mao se konečně uklidnilo a snaha vyrovnat se Západu se zvýšila. Od chvíle, kdy Wangovi na dveře zaklepe čtveřice mužů, se jeho svět rozšíří o víc než pouhé nanomateriály – je přizván na schůzku vědců a vojenských důstojníků, kteří mu sdělí informace o podivných úmrtích několika předních čínských intelektuálů. Wang je požádán, aby se stal vyzvědačem ve skupině Hranice poznání seskupující inteligenci světa se snahou odpovědět na otázku, kde leží meze vědy.
Wang se chvíli zdráhá. Jeho život je čistě praktický, nestojí o filosofování, ovšem jeho názor se brzy změní. Na svých vlastnoručně pořízených fotkách začne vídat odpočet – neznámá čísla ho donutí vše přehodnotit. To je pouze začátek. Vše je totiž nenápadně spojeno s hrou „Tři tělesa“, jejíž cílem je vyřešit předpověď slunce, které obíhá kolem virtuální planety, a nastolit tak jasnou předpověď Chaotické a Stabilní éry. Čím dál ve hře postupuje, tím více se dovídá o vlastnostech této podivuhodné rasy. Ve chvíli, kdy si Wang začne uvědomovat, že vše není hra a přichází na skrytou hrozbu putující k planetě Zemi, jeho pohled na zdánlivě vymyšlenou civilizaci se jednou pro vždy změní. Začne totiž představovat skutečné nebezpečí.
„Všechno, co je hodně divné, je automaticky podezřelé.“
Čínská literatura, zvlášť ta science fiction, není u nás na trhu velice rozšířená (a pokud už, tak většině prostě neleží v podvědomí) – v dnešních dobách jsme přehlceni velkým množstvím knih pocházejících odjinud, zejména z americké scény. Možná proto se na první pohled Problém tří těles tváří jako nezajímavý kousek s líbivou obálkou, řadící se svým tématem k dalším tuctovým příběhům. Anotace dychtivým čtenářům poskytne mlhavé informace a čtenář do poslední chvíle neví, do čeho se vlastně pustil.
Je to ale právě nenásilná propagace, co příběhu Liou Cch’-sina dává možnost ukázat svůj potenciál až po otevření a přečtení první kapitoly, která poskytuje něco naprosto neočekávatelného. Jako první své kouzlo odhalí časové zasazení děje – v průběhu příběhu se přesouváme z druhé poloviny dvacátého století do století jednadvacátého. Žádní roboti, umělé inteligence ničící lidstvo, o nadsvětelných letech lidské civilizace si nechte zdát. Zde nejde o vykreslení budoucnosti; cílem je načít obsáhlé dobrodružství ve světě, který je nám dobře znám. A k tomu dodat samozřejmě i přesah, v mnoha knihách tak nedostatečné zboží.
Život Wanga a jeho snaha odhalit tajemství vražd a Tří těles, autor velice rád kombinuje s rovinou obsahující mnoho myšlenek – ať už filosofických, vědeckých, či morálních. Plno teorií, zamyšlení se nad hranicemi vědy a pokrokem lidstva je záměrným stavebním kamenem, jenž Liou Cch’-sin s každou další stránkou pokládá. Problém tří těles je jasným příkladem toho, jak by měly science fiction knihy vypadat a co vše by měly obsahovat.
Přesto, že je podstata knihy vystižena vědou, se ale musí stanovit určité hranice, aby byl čtenář schopen vše pobrat. Liou Cch‘-sin na to občas zapomíná, neboť mnohdy vědu před dějem upřednostňuje, jako kdyby byla důležitější než samotný příběh. Není sporu o tom, že autor je mistrem slova – dokáže velice bravurně zkombinovat reálie Číny z období Kulturní revoluce (kterou si pro potvrzení mnozí určitě najdou na Wikipedii) s příběhem ze skutečnosti a dodat všemu pach opravdové historické události, aby ale vše fungovalo, musí se občas vyskytnout i něco jiného než kvantum otázek. Kdo vlastně ví, že za hranicemi našeho světa opravdu nějaký život neexistuje? Nejsme už přemnožený druh, který si vyhynutí opravdu zaslouží? Tímto možná uspí nejednu slabou duši, ale taktéž nastíní nebezpečí za hranicemi Mléčné dráhy, kde vše plyne mnohdy až moc poklidně. Problém tří těles nemá dostatečnou akci, aby byl čtenář v napětí od počátku; mnohdy totiž převládá pocit, že ledabylým příběhem spíše jen tak… plynete.
O Problému tří těles by se totiž málokdo mohl vyjádřit jako o příběhu o akci – dějové zvraty se objevují bez jakéhokoli velkého hluku; některé jsou předvídatelné; detektivní charakter není tak detektivní. Cíl knihy je se plně soustředit na vykreslení vědeckých teorií a mimozemské civilizace. To pro změnu funguje. Přesto se může stát, že pokud nejevíte zájem o popis změny devíti rozměrného protonu na ten trojrozměrný, vaše myšlenky utečou pryč, někam daleko do nekonečna vesmíru. Těmto teoriím musíte být otevření a pozorně naslouchat. Liou Cch’-sin vše rozpracovává do detailu, a proto se každou z těchto vědeckých částí bude snažit čtenáře seznámit. O tom základ science fiction je; popsat vědu v jejím surovém stavu, obalit ji příběhem a dodat šmrnc. Ne vždy se to sice autorovi podaří, ale plusové body si za to rozhodně zaslouží. Na okraji totiž stojí i vytváření charakteru postav, osobitých figurek příběhu, mající vlastní myšlenky, cíle, touhy a temné minulosti.
„Nedávno dávali v kině jeden film, Javor,“ řekla jednoruká žena. „Nevím, jestli jsi ho viděla. Na konci stojí dospělý s dítětem u hrobu rudého gardisty, který přišel o život v občanské válce. Dítě se ptá: ‚Byli hrdinové?‘ Dospělý odpoví, že ne. Dítě se zeptá znovu: ‚Takže nepřátelé?‘ Dospělý znovu zavrtí hlavou. Potřetí se dítě zeptá: ‚Tak co byli?‘ A dospělý odpoví: ‚Historie.‘“
Problém tří těles je jedním z přírůstků z čínské literatury do knihovny čtenáře toužícího po kousku jiného pohledu na science fiction. Liou Cch’-sin je mistrem slova, všechny své dialogy skládá s precizností a stejně jako se světem, pracuje i se záhadnou mimozemskou rasou, o které do poslední stránky nevíte téměř zhola nic. Velké množství teorií na počátku nemusí oslovit každého, a i když se příběh ne vždy sune mílovými kroky napřed – byť je čtivý –, je jádro knihy poutavé a ojedinělé. Stín hrozby mimozemské civilizace nad Čínou byl bravurní tah, který mezi čtenáři sklidí nejeden úspěch. A proč? Protože tenhle příběh stojí za pozornost. Možná z něho nebudete na měkko, ale rozhodně nebudete litovat času, který jste nad ním strávili.
Autor: Filip Faja
