Když se po půl roce vrací Imogen Tateová na post šéfredaktorky módního časopisu Glossy, nestačí se divit jaké změny její milovaný časopis postihly za tu dobu, co se léčila z nemoci. Možná by byla schopná se se všemi těmi novinkami vypořádat, kdyby ale jednou z nich nebyla i její bývalá asistentka Eva, která se dere na její místo a z tištěného časopisu udělala internetový (Glossy.com!) a rozhodla se vyhlásit válku všemu netechnickému a nemodernímu, nevyjímaje právě i šéfredaktorku Imogen. A tak začíná koloběh naschválů a Imogeniny snahy udržet krok se světem, kde se to lajky a hashtagy jenom hemží...Svět módy je pro obyčejné smrtelníky stále mystickým místem, za jehož oponu se málokomu podaří nahlédnout. Není se tedy čemu divit, že i v knižním světě je to oblíbené téma, které se jen tak neokouká. Už z prvních stránek je vám jasné, že autorky Jo Piazza a Lucy Sykes, vědí o čem píší, a tak není těžké, aby vás knížka okamžitě vtáhla do světa módních přehlídek, focení a lidí, kteří jsou pro svůj úspěch schopni chodit i přes mrtvoly. Ač je tato kniha přirovnávána k románu Ďábel nosí Pradu, v tomto příběhu je vše tak nějak naopak. Je to totiž právě šéfredaktorka Imogen, která se musí sžít se svojí mladší bývalou asistentkou, která jí při každé příležitosti hází klacky pod nohy a pomalu přebírá otěže celého časopisu.
Hlavním tématem není ani tak svět módy jako takový, jako spíš střet generací v době, kdy nebýt na Facebooku je v podstatě společenská sebevražda a kdo nesdílí svoje selfiečka jakoby ani nežil. Upřímně musím říct, že jsem čekala něco hloupého a klišoidního a vůbec jsem nebyla připravena na to, co mi čtení přinese. Jistě, že velké pravdy smyslu života se z knihy nedozvíte, ale donutí vás se aspoň na okamžik zamyslet nad všemi těmi technologiemi, které s chutí k našemu životu využíváme a jak na to asi nahlížejí i jen o trochu starší generace. V určitých chvílích jsem anti-technickou Imogen chápala a soucítila s ní (Twitter jsem sama nejspíš pořádně nepochopila) a samozřejmě se i v určitých okamžicích zasmála nad věcmi, které mně osobně připadají tak samozřejmé, že mě nenapadlo nikdy uvažovat nad tím, že pro někoho to tak být nemusí.
To je taky jedním z velkých plusů celé knihy. Je jedno, zda jste z mladší generace, která všechny sociální sítě bravurně ovládá, nebo stejně jako Imogen našlapujete opatrně krůček po krůčku kolem těchto vymožeností moderní doby, kniha vás bude bavit a budete doufat, že Imogen nakonec s tou techmrchou Evou pěkně zatočí a své místo si zpět vybojuje.
Kniha se však nebojí nakousnout i vážnější témata, která tak nějak přirozeně zapadají do příběhu hlavní hrdinky a ve čtenáři navozují pocit reálnosti a uvěřitelnosti, čímž dostává bitva mezi Imogen a Evou mnohem širší rozměr, který nevyznívá hloupě a příběh nepůsobí natahovaně.
Hodnocení
Jak už jsem řekla, čekala jsem něco úplně jiného, ale o to víc jsem byla mile překvapena, co si autorky připravily. Kniha vám sice nepřinese salvy smíchu, zato vám však vykouzlí úsměv na rtech a přinese zábavný román pro ženy jakéhokoliv věku. Takže jestli ještě váháte, směle vkročte do módního světa a selfieček - Tý potvoře to nedaruju je totiž ta správná letní oddychovka !
Autor: Pavla Dostálová
