Josef Laufer je muž mnoha profesí. Někomu se vryl do paměti jako zpěvák, jiným jako herec, textař či moderátor. Pravděpodobně každý si však vybaví jeho nezaměnitelný hlas a nezapomenutelný obličej. Další výrazné poznávací znamení populárního umělce, doutník, už nějakou dobu jeho image nedokresluje. Letos se výčet profesí Josefa Laufera rozrostl o další - spisovatel. Knižní premiéru má Josef Laufer za sebou s knihou Roura od kamen a jiné povídky.
Myslím, že o Vás bez přehánění mohu napsat, že jste renesanční člověk. Herec, zpěvák, textař, moderátor, tanečník, tlumočník, režisér, scenárista… Existuje nějaké povolání, které byste si ještě rád vyzkoušel?
Možná, že kdybych něco z toho, co jste vyjmenovala, dělal pořádně, tak bych se měl skutečně čím chlubit. Mrzí mě, že neumím malovat ani hrát kloudně na nějaký hudební nástroj.
Nově jste se ocitl také v roli spisovatele. Kdy a proč jste se rozhodl pustit do psaní knihy povídek?
A vidíte. Další důkaz mé nezměrné drzosti. Prostě mě to napadlo, protože jsem nechtěl psát svoje paměti.
Zkušenosti s psaním už samozřejmě máte. Mimo jiné jste si sám napsal texty k velké části svých písní. Co je těžší - napsat text písně nebo povídku?
Psal jsem i pro jiné interprety a také celou řadu scénářů pro komponované pořady. Jedno období jsem psal také hodně pro televizi. V textech, nejde-li zrovna o překlad, je to obdobné. Příběh se musí vejít do tří minut a ve správném frázování. Povídka nesmí nudit, musí mít tempo a šikovnou pointu.
Přiblížíte nám obsah příběhů v knize Roura od kamen a jiné povídky? Jsou autobiografické nebo se základem pro jejich vznik stalo pozorování okolního světa?
V těch povídkách je několik osobních zážitků. Myslím, že to tak dělá většina autorů. Povídky jsou jinak vymyšlené a velmi pravděpodobné.
Máte v plánu k Vaší první povídkové knize přidat i další počiny na poli literatury?
Nevím, do jaké míry mě opustí tréma a pokora, kterou k tomuto způsobu seberealizace v sobě uchovávám, a najdu zase tolik drzosti pokračovat. Odvisí to také od reakce a počtu čtenářů.
Jaké literární žánry máte nejraději jako čtenář?
Čtu rád detektivky, povídky a chytré články. Většinou čtu anglosaskou literaturu.
Máte za sebou spoustu filmových a divadelních rolí. Která z nich Vám nejvíce přirostla k srdci?
Role Egona Erwina Kishe. Byla to ústřední postava v pěti hodinových příbězích natočených v režii pana Martina Hollého.
Váš tatínek byl Čech židovského původu, maminka Španělka, narodil jste se ve Francii, do svých sedmi let jste žil v Anglii… K jaké zemi kromě Česka máte nejblíže?
Dnes už těžko říci. Poznal jsem tolik překrásných míst a úžasných lidí v tolika zemích, že jsem rád tam, kde jsem. Anglie je pro mě dětskou nostalgií. Španělsko zemí laskavých lidí.
Když se řekne Josef Laufer, hned mi naskočí obrázek muže s úsměvem na rtech a typickým doutníkem. S doutníky jste se před několika lety rozloučil, úsměv zůstal. Je tam sám od sebe nebo se k němu občas musíte nutit?
Nejhorší je, když se musím zatvářit na fotku. Tam ten úsměv neudržím a neudržím. Ale jinak se usmívám i ve spánku.
Po boku své manželky Ireny Greifové žijete už více než 40 let. Co považujete ve vztahu za nezbytné, aby měl šanci vydržet tak dlouho?
Je až neuvěřitelné, co se všechno jeden o druhém může dovědět během čtyřiceti let. Důležité je naslouchat si. A musí vás to zajímat.
Zuzana Roubíčková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.