V roce 2006 založila Eva Katrušáková kampaň Celé Česko čte dětem, jejíž hlavní myšlenkou je pozitivní vliv předčítání na emoční rozvoj dítěte. Letos tedy slaví nezisková organizace Celé Česko čte dětem desetileté výročí. Při této příležitosti nám její zakladatelka a ředitelka Eva Katrušáková poskytla rozhovor.
Vaše centrála se nachází od začátku v Moravskoslezském kraji. Nikdy jste neuvažovala o přesunu do Prahy?
Už když jsem zakládala neziskovou organizaci Celé Česko čte dětem, jsem si byla vědoma toho, že centrála v Praze by byla jednodušším řešením. Nicméně, tady ve Slezsku mám kořeny – rodinu a přátele.Vaše centrála se nachází od začátku v Moravskoslezském kraji. Nikdy jste neuvažovala o přesunu do Prahy?
Před šestnácti lety jsem měla možnost „jít do světa“, protože manžel měl práci v zahraničí a my jako rodina jsme mohli žít ve velkých metropolích, nejen evropských. Když došlo na lámání chleba, zjistila jsem, že moje „místo na zemi“ je tady. Ráda cestuji, ale ráda se vracím do přístavu. Mít kotvu je pro mne zásadní. Do Prahy vyrážím pracovně tak často, že jsem si nedávno na Hlavním nádraží uvědomila, že Praha je můj druhý domov na cestách.
Máte desetiletou dceru, čtete jí stále dvacet minut každý den?
To je rituál, který nesmí chybět. Dcera je vášnivá čtenářka a sama si ve volných chvílích čte. Avšak večerní předčítání je takovou samozřejmostí, že se o tom vůbec nediskutuje, ani nepochybuje. Před časem jsem si v jednom článku přečetla, že podle literárních teoretiků už dnešní děti netáhne Jules Verne. Naše dcera naopak předčítání z Verna zbožňuje a v současné době mu dává přednost před jakoukoliv jinou knihou. U nás doma jsou na nočním stolku dvě knihy pro předčítání dceři, protože jí s manželem každý čteme v jiném jazyce.
Je nějaká věková hranice, do které by rodiče měli číst dětem?
Řekneme-li tady, že taková hranice existuje, nebude to pravda. Dětem bychom měli číst – a to si bohužel rodiče často neuvědomují – ještě dlouho poté, kdy se samy stávají čtenáři. Rodiče často chybují, když říkají: „Teď už umíš číst, takže odteď si budeš číst sám.“ A najednou nadšený sedmiletý posluchač literárních příběhů ztrácí motivaci ke čtení. Na začátku je pro většinu dětí čtení lopotné. Potěšení z příběhu jim kazí louskání textu. A proto neříkejme dětem: „Jdi a čti si,“ ale udržme co nejdéle společný rituál: „Pojď, budu ti číst.“
Může roli rodičů nahradit starší sourozenec, který čte mladšímu?
Každopádně. Otázka zní, zda náctiletý sourozenec má v sobě takovou zodpovědnost, aby pravidelně předčítal své sestře či bratrovi. Roli předčítajícího na sebe může vzít teta, strýc, babička nebo dědeček. Důležité však je, aby předčítání nescházela pravidelnost.
Čemu všemu je prospěšné čtení rodičů s dětmi?
Každodenní čtení dítěti je nejúčinnějším způsobem, jak z dítěte vychovat kulturního, samostatného a morálního člověka. Když svému dítěti čteme, rozvíjíme jeho představivost a slovní zásobu. Poskytujeme
mu ale také pocit bezpečí a vědomí, že je pro své rodiče natolik významné, aby mu věnovali čas.
Co plánujete s kampaní Celé Česko čte dětempro tento rok?
Tento rok je pro nás výjimečný, protože slavíme desetileté výročí založení naší neziskové organizace. Jubileum oslavíme 17. října v Pražské křižovatce, za přítomnosti hostů jako jsou Dagmar Havlová, MichalHoráček, Magda Vášáryová a dalších osobností. V červnu nás čeká tradiční Týden čtení dětem, který zahajujeme 30. května. V červenci nás najdete také v rodinné sekci na hudebním festivalu Colours of Ostrava, kde budou známé osobnosti a hudebníci předčítat dětem.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Wieslaw Przeczek
