V jednom berlínském hotelu je zastřelen významný německý podnikatel, jeho mrtvolu navíc vrah zohaví takřka k nepoznání. Poté se však stane něco neobvyklého – pachatel přivolá policii a čeká na místě činu, dokud se neobjeví strážci zákona a neodvezou ho do vězení. I v ostatních ohledech se Fabrizio Collini chová podivně – okamžitě se přiznává, ochotně sděluje vyšetřovatelům všechny podrobnosti okolo plánování a provedení vraždy a zdá se, že v klidu čeká na trest, jímž s největší pravděpodobností bude doživotí. Případ je po formální stránce jasný a soudní líčení patrně nepotrvá dlouho, vrahovu obhájci však vrtá hlavou, proč jeho mandant nechce prozradit motiv svého nepochopitelného skutku – Collini je naprosto bezúhonný, počestný člověk, nikdy neměl žádné problémy se zákonem a i po psychické stránce je zcela v pořádku. Co jej tedy vedlo k tomu, aby pod smyšlenou záminkou vylákal pětaosmdesátiletého starce na fingovanou schůzku, během níž jej chladnokrevně zabil?
Po 2. světové válce probíhala v Německu tzv. denacifikace. Země se chtěla očistit od hrůzného dědictví, které po sobě zanechal Hitlerův režim, ovšem záhy se ukázalo, že spojení s minulostí je natolik silné, že vybudovat na troskách fašismu demokratický stát je úkol na dlouhá léta. Soudní procesy s hlavními zločinci třetí říše, o jejichž vině nemohlo být pochyb, sice proběhly a obžalovaní obdrželi spravedlivé tresty, ale otázka, co udělat s „menšími rybami“, zůstala nezodpovězená a mnohdy přetrvává až dodnes. Německý trestní zákoník si po válce zkrátka nikdy nevěděl příliš rady s lidmi, kteří svou spoluúčast na zločinech omlouvali otřepanou frází o „plnění rozkazů“ a byli ochotni přiznat maximálně morální, nikoli však trestně-právní vinu. Už Hannah Arendtová si všimla, že nacistický režim mohl vzniknout a existovat jen díky „slušným“ a „spořádaným“ občanům, kteří se nepletli do politiky a „pouze“ poslušně dodržovali platné zákony.
A právě na této nejednoznačnosti a vnitřní rozpornosti německého právního systému ve vztahu k nacistickému zákonodárství je vystavěn Případ Collini, v němž Ferdinand von Schirach s neobyčejnou sugestivností a nemilosrdnou razancí odhaluje neuralgické body světské spravedlnosti, neschopné posoudit a rozlišit míru viny a trestu v případech, které nejspíše rozsoudí až Bůh. Je zřejmé, že autor, který se před lety proslavil sbírkou povídek Zločiny, pokračuje i v této knize ve „vyježděných kolejích“ psychologicky mistrovského rozboru složitých a mnohovrstevných vazeb, spojujících konkrétní, „viditelný“ a právně klasifikovatelný zločin s nezřetelnými a často nedohledatelnými motivy, jež k němu vedly. Někdy dokonce (a vlastně po právu) soucítíme spíše s pachatelem než s obětí, což je i leitmotivem skvělé von Schirachovy novely.
Na podzim má v nakladatelství Host vyjít další kniha tohoto výjimečného autora, povídkový soubor Vina. Už teď se na ni těším. Málokdy jsem se totiž setkal s tak brilantním spojením „obyčejné“ detektivky s existenciální „nadstavbou“ a Ferdinand von Schirach se tímto okamžitě zařadil mezi mé oblíbené spisovatele.
Autor: Jan Hofírek