Jeden z nejúspěšnějších autorů thrillerů z lékařského prostředí Ken McClure se proslavil sérií románů s doktorem Stevenem Dunbarem v hlavní roli. Byl jedním z prvních autorů bestsellerů, který se všechny své knihy rozhodl vydat kromě papírové podoby také v podobě elektronické. Nejnovější kniha Kena McClura vyšla v českém překladu v říjnu 2012 pod názvem Záměna. Ken McClure je nejen známý autor světově úspěšných knih, ale také vědec, který má za svou vědeckou činnost na svém kontě řadu prestižních ocenění. V roce 2000 vědeckou dráhu ukončil a začal se plně věnovat psaní. Rozhodně stojí za zmínku, že ve svých knihách předpověděl např. BSE (nemoc šílených krav) nebo ptačí chřipku. Jak sám přiznává, předvídavost, která dělá jeho romány výjimečnými, mu poněkud komplikuje běžný život.
Často se o Vás tvrdí, že jste jako moderní Nostradamus. Vy říkáte, že je to nezasloužené přirovnání a své předpovědi vysvětlujete tak, že ať se podíváte na jakoukoli situaci, dokážete si představit nejhorší možný scénář. Není těžké s tím žít?
To je dobrá otázka. Ano, je velice těžké s tím žít, ale nejsou to nějaké obrovské pohromy, s čím bych si musel dělat starosti. Jsou to malé věci, třeba když mi přátelé a rodina řeknou, že se chystají udělat něco neobvyklého. Musím se donutit přestat poukazovat na všechny okolnosti, které by se mohly pokazit.
Přestože jste vysoce ceněný za svou vědeckou činnost, od roku 2000 se věnujete plně psaní. Jste ještě byť jen částečně činný v oblasti molekulární genetiky?
Ve skutečnosti jsem se vědy nevzdal, to ona opustila mne. Britský Medical Research Council zastavil financování skupiny, v níž jsem roku 2000 pracoval na Univerzitě v Edinburghu. Kdybych chtěl pokračovat ve výzkumu, znamenalo by to pro mne stěhování do Londýna nebo Cambridge, to znamená udělat něco, co jsem nechtěl. Takže rozhodnutí stát se spisovatelem na plný úvazek pro mne bylo východiskem. Věda mi však stále chybí.
Všechno, co se děje ve Vašich románech, se může stát i ve skutečnosti. Dokážete si představit, že byste napsal fantasy knihu? Například něco o čarodějnicích, upírech nebo něčem podobném?
Ne. Velmi rád čtu o nadpřirozenu, ale nemyslím si, že bych o tom mohl psát. Jsem od přírody vědec, musím psát věcech, které by se v současnosti mohly stát. Ale…Napsal jsem knihu Minulé životy. To byl čistý proud fantazie zabývající se možností, že jsme všichni měli více než jeden život.
Jaké jsou Vaše oblíbené knihy? Můžete nám prozradit, které z nich výrazně ovlivnily Váš život?
V životě mě opravdu potěšilo mnoho knih. Řekl bych, že přečtení knihy Arrowsmith spisovatele Harryho Sinclaira Lewise v době, kdy jsem byl teenagerem, mě výrazně ovlivnilo v rozhodnutí nepsat nic jiného než thrillery z lékařského prostředí, když jsem pak o mnoho let později s psaním začal. Ale dlouhodobě je mou oblíbenou knihou Příběh dvou měst Charlese Dickense. Myslím, že jsem se během života ztotožnil s postavou Sydneyho Cartona, což je člověk chybující, ale s dobrým srdcem, který nakonec obvykle udělá správnou věc.
Navštívil jste mnoho zemí a zkušenosti z cest se staly skvělým základem pro Vaše knihy. Nastávají během Vašich cest momenty, kdy si říkáte: „Kdybych raději zůstal doma…“?
Častokrát, ačkoli špatné vzpomínky mají časem tendenci slábnout. Když se nyní podívám zpětně na své cesty, je to s láskou. A jak jste poznamenala, tyto zkušenosti vytvářejí skvělý základ a pozadí pro knihy. Je to něco, za což jsem velmi vděčný.
Vaše thrillery byly doposud přeloženy do 25 jazyků. Pozorujete nějaké rozdíly mezi čtenáři různých zemí?
Ne, musím říct, že opravdu nepozoruji, ačkoli jsem si všiml, že mé tradiční knihy – na rozdíl od e-knih – jsou populárnější ve východní Evropě než kdekoli jinde. Většina mé pošty přichází z Ruské federace a následně z České republiky a Polska. Proč tomu tak je, to netuším.
Dostáváte mnoho reakcí na své knihy? Je něco, co Vám čtenáři vytýkají?
Dostávám mnoho e-mailů a většina z nich je pochvalná. Ale je tam i řada stížností na různá témata počínaje politickou zaujatostí a špatným jazykem konče. Dnes ráno jsem dostal jeden e--mail, kde mi bylo vytýkáno, že Steven Dunbar pije gin s tonikem a poslouchá jazz. Pisatel si stěžoval, že toto ve skutečnosti nikdo nedělá. No, já tedy ano! (Ačkoli jsem to neřekl.)
Vaše knihy jsou k dispozici taktéž jako e-knihy. Někteří autoři nemají e-knihy příliš v oblibě a dávají z různých důvodů přednost klasickým tištěným knihám. Jaký máte názor na e-knihy? Čemu dáváte při čtení přednost Vy?
Miluji e-knihy a miluji svou čtečku Kindle. Co se mých románů týče, sedmnáct z mých knih bylo rozebraných. Nebyly tedy dostupné a běžní britští vydavatelé o ně nejevili zájem. Pak se objevil Amazon Kindle. Teď jsou všechny mé tituly k dispozici jako e-knihy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu v zemích po celém světě. To mě opravdu těší.
Zajímalo by mě, jaký máte systém v psaní knih. Píšete je v posloupnosti nebo někdy přijde první nápad týkající se zakončení knihy a pak se k němu postupně dopracováváte?
Obvykle začínám s méně známým vědeckým faktem, který mě zajímá nebo zneklidňuje. Ověřím si ho a pak si představím nejhorší možný scénář, jaký by mohl nastat, kdyby šlo vše špatně. Poté se pokusím začít přesvědčivou první kapitolou nebo prologem, kde představím vědecký základ příběhu. Dám věci do pohybu a pak doufám, že se během psaní objeví další nápady.
Kdy během dne se Vám píše nejlépe?
Záleží, kdy mám chuť psát. Často to závisí na počasí. Někdy mám pocit, že kdybych se narodil v zemi s přívětivějším počasím, nenapsal bych zdaleka tolik knih a byl bych mnohem lepší tenisový hráč!
Ano, četla jsem, že hrajete tenis. Jak dlouho? Máte rád také jiný sport?
Miluji tenis. Hraji ho padesát let a pořád mizerně. Ve škole jsem hrál rugby a na Univerzitě v Edinburghu squash, ale teď zůstal už jen tenis. Hraji každé úterý večer a poté si zajdu na pivo. Prostřednictvím televize také rád sleduji v neděli odpoledne fotbal anglické Premier League.
A na konec, můžete nám prozradit, jak vypadá Váš perfektní den?
Tenerife, Puerto de la Cruz. Probudí mě sluneční paprsky, vstanu a několik hodin hraji tenis s mým dlouholetým kamarádem, německým tenisovým trenérem, který tam žije. Pak střídavě plavu a opaluji se až do oběda. Ten se skládá z ledově vychlazeného piva a salátu. Odpoledne zabere psaní nebo úpravy textu, čemuž se věnuji na terase svého pokoje. A pak, když slunce začíná zapadat, dám si klidnou koupel, obleču se a následuje několik drinků v hotelovém baru (gin s tonikem!), načež se vydám na večeři do úžasné restaurace v Puertu. Jmenuje se La Boheme.
Zuzana Roubíčková
