Kateřina Dubská opět dostála pověsti výborné vypravěčky a ve svých Malých zázracích nás zavádí do světa opředeného mýty a plného věcí mezi nebem a zemí. Jak je u ní zvykem, hlavními hrdinkami jsou silné ženy, které se musí poprat s osudem. Povídky jsou různorodé, některé vtipné, jiné dojemné, ale všech dvanáct má v sobě neuvěřitelně silné poselství o údělu člověka. Kateřina Dubská (1965) debutovala v roce 2013, kdy nakladatelství Jota vydalo její román „Člověk Gabriel“. Kniha nadchla čtenáře i literární kritiky a o dva roky později následovalo volné pokračování s názvem „Dcery“. Dubská, která se v současné době věnuje psaní a ekologickému zemědělství, šla s kůží na trh a předložila čtenářům velmi otevřenou zpověď o sobě a o své rodině. Jejími hrdinkami jsou čtyři generace žen čelící útrapám života, které jim způsobují zejména muži.
Aktuální povídková kniha Malé zázraky je v ledasčems podobná. Dubská pocházející z rodu čarodějek obdařených nadpřirozenými schopnostmi prosazuje, aby ženy žily v souladu se svým vnitřním já. Proč se pachtit za penězi a nervovat se kvůli kariéře, když jsou na světě mnohem důležitější věci? I žena, která je ve své profesi na špici, by si měla uvědomit, po čem její tělo, srdce i duše touží. Dubská o svých povídkách říká, že jsou ze života a posbírané během několika let. Některé povídky zaslechla, o některých se dozvěděla zprostředkovaně a jiné si k ní našly cestu samy.
Dubská nevěří na náhody a všechny povídky mají v souboru Malé zázraky své oprávněné místo. Všechny do jedné vás chytnou za srdce a donutí vás přehodnotit své životní postoje. Dubská umí být laskavá, soucitná, ale také jízlivá a ironická. Kdo se vzepře své přirozenosti a stydí se za své touhy nebo za svůj původ, nezaslouží si štěstí. Poměrně dost povídek obsahuje téma psychosomatických nemocí, které si podle autorky přivoláváme sami tím, že dáváme přednost hlasu rozumu před hlasem srdce.
V povídce „Jako ve filmu“ je netradičně hlavním hrdinou muž. Tento Rom má úspěšnou kariéru na ministerstvu, ale protože se snaží zapomenout na to, jaké jsou jeho kořeny, přivodí si řadu psychických i fyzických obtíží. Muž, který je od přírody cholerický živel, si hraje na chladného flegmatika a tato lež mu brzy začne komplikovat život. Ostatní povídky jsou v podobném duchu, tato je unikátní v tom, že v ní autorka píše zčásti i o sobě. Ona sama má mezi předky cikány a dnes se angažuje v organizacích podporujících romskou menšinu.
Malé zázraky mohou fungovat jako motivační kniha, nebo se dají číst „pouze“ jaká beletrie. Nikdo vás nenutí, abyste změnili svůj život, ale řekla bych, že se minimálně zamyslíte nad tím, zda je u vás všechno v pořádku a zda náhodou neděláte něco, s čím nejste vnitřně ztotožnění. Dubská se nevyhýbá žádným aktuálním tématům, je otevřená a poněkud drsná. Její poselství je jasné: Vykašlete se na názory okolí a udělejte to, co sami chcete. A to i za cenu toho, že byste opustili nefungující vztah nebo se z velkoměsta odstěhovali do míst, kde lišky dávají dobrou noc.
Dubská je jadrná vypravěčka a její postavy si rozhodně neberou servítky. Aby byla autentická, používá všechny roviny jazyka, včetně vulgarit a nářečí. Malé zázraky jsou skvělá chuťovka pro všechny, kteří touží po silných příbězích. Jejich hrdiny může být každý z nás a myslím, že se v nich i najdete.
Autor: Veronika Černucká
