Jak vznikl nápad na Vánoční Tradinář?
Martina Boledovičová: Nápad na knihu vznikal postupně, ale rozhodnutí začít Vánoční Tradinář psát a tvořit přišlo s nadšenými reakcemi čtenářů a čtenářek na první knihu s názvem Tradinář – rodinný a tvořivý rok plný tradic a rituálů.
Jak vznikala kniha samotná?
MB: Na knize spolupracovalo mnoho lidí – Martina Viktorie Kopecká napsala důležitou část o křesťanském příběhu Vánoc. S recepty pomáhala Veronika Zemanová, návody na tvoření dodaly kolegyně Míša Lehnerová a blogerka Tereza Rak. Recepty a fotografie dodala Monika Kindlová. Rodinné recepty nám do knihy poskytly kolegyně z redakce a naši přátelé i autoři knih vydávaných v nakladatelství Smart Press. Hledání smyslu a kořenů našich zvyků jde do daleké minulosti a cenné informace nám předal etnolog Jiří Mačuda. Kniha vznikala v období lockdownu, kdy jsme se nemohli osobně potkávat, fotit, společně péct a tvořit, jak jsme měli původně v plánu. Naopak jsme se neviděli ani v redakci, ale pracovali v režimu home office. Navíc jsme loňské Vánoce strávili v karanténě. Možná i proto vznikla takto pospolitá a vrstevnatá kniha – bylo nám smutno, uvědomovali jsme si, jak je kromě rodiny důležité i širší okolí a společenství lidí. Na společné focení jsme se sešli až v létě.
Co všechno tato publikace čtenářům nabídne?
MB: Kniha popisuje období klidu přírody – od posvícení, přes Dušičky, advent, Štědrý den, vánoční svátky, novoroční oslavy až do masopustu. Hlavní myšlenkou je podívat se na tradice a zvyky očima předků, a tak hledat jejich smysl, který dnes často neznáme. Snažili jsme se zvyky popsat, ale i zavést doma – nejen ve formě zábavy či divadla pro ostatní, ale procítit propojenost s přírodou i ostatními lidmi. Dochované zvyky a tradice jsou totiž navázané na přírodní koloběh, a tak neztratily nikdy platnost. Nabízí nám také různé možnosti – můžeme za nimi vyrazit do přírody či na výlet, uspořádat oslavy s přáteli a sousedy, nebo být doma a ze základních běžných surovin si upéct a uvařit spoustu zajímavých receptů nebo tvořit z přírodnin. Zjistili jsme, že pro bohaté Vánoce nepotřebujeme mnoho, vše je běžně dostupné. V knize je spousta receptů, například na vrkoč, vánočku, cukroví, ale i mikulášské a jiné obřadní pečivo, novoroční koláče, štědrovečerní řízky a salát, ale i na kubu, obřadní kaši, hrachovou, zelnou nebo rybí polévku. V knize je také vysvětlený duchovní rozměr Vánoc, jsou zde popsané adventní neděle,očekávání příchodu Ježíška, příběh jeho rodičů, Marie a adoptivního otce Josefa. Dozvíte se, jaké texty z Bible se čtou v jaký den.
Jak vypadají Vánoce Martiny Boledovičové a jak je slaví Martina Viktorie Kopecká?
MB: Od té doby, co vnímám Vánoce mimo jiné jako oslavu letošní úrody a upřímné poděkování za ni, schovávám si v průběhu roku na sváteční stůl například jablíčka ze zahrady do štrůdlu, domácí marmelády do lineckého, oříšky od sestry na vanilkové rohlíčky. Po Martinovi začínáme s Vánocemi žít – ráda tvořím adventní věnce, chystám si vanilkový cukr, plánuji, co upečeme a s kým. Máme několik rodinných tradic: děti píšou Ježíškovi, společně vybíráme stromeček. Snažím se ale vše nepřehnat, reagovat na to, jak děti rostou. Štědrý den slavíme s babičkou, dědou a často k nám přijíždí i manželův strýc a sestřenice. Je tedy u nás veselo, ale musí se i plánovat a jsem moc ráda, že se všichni do příprav zapojují. Je to stále jednodušší – těšíme se, jak s babičkou dozdobíme cukroví, jak můj tatínek přiveze rybu a bude učit vnuky ji porcovat a dá všem pod talíř šupinu. Každá rodina má své vlastní letité zvyky a bylo by škoda o ně přijít. Zpíváme koledy, s babičkou a dědou je to vždycky zábavnější. Zapisujeme si do Kroniky rodinných tradic spoustu zajímavostí a vzpomínek našich nejstarších členů rodiny. Mám ráda návštěvy, myslím, že svátky tmelí rodinu dohromady, a tak i následující dny jsou plné setkávání, ale i vaření a pečení. To jsem pak ráda, když mám v záloze rychlé recepty, které jsme do knihy také zařadili. Je pro mě také důležité cítit propojení s ostatními lidmi – první adventní neděli se u nás na náměstí rozsvěcuje strom, kde děti zpívají koledy, v předvečer Štědrého dne chodíme k živému betlému a pro betlémské světlo a na Štědrý den zpíváme koledy se sousedy.
Martina Viktorie Kopecká: Vánoce se v naší rodině odedávna řídily službou. Oba moji rodiče celý život pracují jako záchranáři, a tak nechodili „do práce“, ale právě „do služby“. A taková služba se neptá, jestli je zrovna večer, sobota anebo třeba Vánoce. Proto jsem byla zvyklá slavit Vánoce v mírném předstihu, ale třeba taky až později večer, když rodiče přijeli domů. Teď, když jsem dospělá, chodím „do služby“ i já. Mým povoláním se stalo kněžství v Církvi československé husitské, a tak mě vozí rodiče z domova v severních Čechách do Prahy, abych stihla půlnoční bohoslužbu v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Oni si před začátkem bohoslužby dají na náměstí trochu svařeného vína, prohlédnou si ten krásný velký stromek a já se mezitím nachystám do té své služby Bohu a lidem. Když jsem byla dítě, bylo mi trochu líto, že když se kvůli nějakému případu rodiče zdrželi a štědrovečerní večeře, a hlavně nadělování dárků, začínalo až později. A tak u nás doma vznikla tradice „ranního dárku“, ten jsem nacházela pod stromečkem a měl mi ukrátit dlouhou chvíli při čekání na zbytek rodiny. Obvykle to byla kniha, což se v době, kdy jsem neměla na Štědrý den jiné úkoly než odpočívat a číst, hodilo. Někdy jsem knihu během dne celou přečetla. Teď se ale ujímám zdobení tabule a v podstatě od rána chystám jídlo, všechno doma připravuji a dopisuji kázání na večer, takže knížka jako ranní dárek není úplně praktická. Tenhle první dárek dostávají i rodiče, kteří si jej odvážejí s sebou na službu. Potom si obvykle zavoláme, co nám to ten Ježíšek v předstihu donesl.
V knize je i spousta receptů. Prozradíte nám jeden z nich na opravdovou vánoční pochoutku?
MB: Při focení zaznamenala nečekaný ohlas jednoduchá ovocná omáčka k vánočce s názvem Muzika. Vánočku i Muziku jsem po focení rozdala a dostalo se mi i následně nadšených reakcí všech, kteří ochutnali. Muzika nemá přesné závazné složení, uvaří se z ovoce, které máme zrovna po ruce. Není třeba si lámat hlavu přesnými poměry, spíš v pokrmu oslavit vše, co se u nás na zahradě či v okolí urodilo. Naši předci používali ovoce sušené (švestky, křížaly, hrušky, rozinky), které namočili, rozvařili, přidali ořechy a zahustili perníkem. Já jsem křížaly neměla, ani sušené hrušky, tak jsem použila čerstvé hrušky, jablka, sušené švestky, rozinky, povařila jen krátce a rozmixovala. Přidala jsem perníkové koření a ořechy. Omáčka byla štědrovečerní sladkou pochoutkou a dočetla jsem se, že byla symbolem svornosti.
Muzika z čerstvého ovoce
3–4 jablka oloupaná a nakrájená na kousky, 1 hruška nakrájená na kousky,1 hrnek sušených švestek a 1 hrnek datlí, 1 hrnek rozinek, lžička perníkového koření (nebo svitek skořice a několik hřebíčků), vlašské ořechy, med
Vše kromě ořechů a medu krátce povařte, svitek skořice a celý hřebíček vyjměte a omáčku rozmixujte. Nakonec přidejte nasekané vlašské ořechy, podle chuti med a koření.
Podvodnice od babičky Martiny Viktorie
Babička pekla podvodnice každý rok. Díky tomu slovo podvodnice nevnímám negativně, ale mám ho spojené s cukrovím.
400 g hladké mouky, 300 g másla pokojové teploty, 20 g čerstvého droždí, 6 lžic teplého mléka, 1 lžíce moučkového cukru + na obalení moučkový cukr + 1 vanilkový (nebo místo obou domácí vanilkový)
Droždí rozdrobte do mléka, přidejte lžíci cukru, rozmíchejte a nechte vzejít kvásek. Do mísy nasypte mouku, přidejte máslo a kvásek a zadělejte hladké těsto. Z těsta utvořte kouli a položte ji do mísy s vlažnou vodou tak, aby bylo těsto zcela ponořené. Takto nechte kynout několik hodin, klidně i přes noc (dokud nevyplave nahoru). Vykynuté těsto vylovte z vody a na pomoučeném vále rozválejte na přibližně 0,5 cm silnou placku. Vykrájejte drobné tvary (např. srdíčka, hvězdičky, rybičky, houbičky) a vyskládejte na plech vyložený pečicím papírem. Pečte v troubě předehřáté na 180 °C dozlatova, asi 15 minut. Ještě horké obalte v moučkovém cukru s vanilkovým cukrem.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Pavel Ovsík, Attila Zinčak
Pokud máte rádi tradice, doporučujeme i další knihy v edici Tradinář.
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.