Jaké novinky můžeme očekávat v TraDiáři 2025?
MB: Přidali jsme do diáře osevní kalendář, což potěší všechny, kteří chtějí na jaře zasít svou úrodu. Líbí se nám sdělení, že co zaseješ, to sklidíš, protože je v něm obsaženo, že můžeme sami tvořit svůj život, svoji budoucnost. I když to samozřejmě neplatí absolutně, ani v přírodě nemůžeme vše ovlivnit a nemáme v našich rukách. Také jsme zvětšily prostor v závěru diáře na vlastní poznámky.
Pro koho je TraDiář vhodný?
MB: TraDiář je určený pro všechny milovníky tradic a přírody, pro všechny, kteří se rádi starají o svou rodinu nebo okolí, a pro ty, kdo chtějí vědět, kdy se co slaví a co je potřeba si na to připravit. Je pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře, chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe.
MVK: Dlouhá léta jsem nedala papírový diář z ruky. Pak jsem začala mít tolik práce, že představa ztraceného diáře byla doslova noční můrou, takže jsem se pracně přeučila na diář v telefonu. A není to žádná velká láska, je to z nouze ctnost. Ale i tak si neumím představit život bez papírového diáře, plánování, snění, vytváření vizí. TraDiář mám na stole, píšu si do něj všechno, co mě zaujme, ale nemám na to momentálně čas – knihy, filmy, místa na výlet, restaurace, nápady na projekty. Diář je taková truhlička s neobjevenými poklady. Skoro nikdy se mi nestane, že bych nevěděla, co si počít s volným dnem. Prostě otevřu diář a něco si vyberu. Listuji někdy i léta nazpátek, když mám náladu prohlížet si, o čem ten můj život vlastně je, co mě zajímá, láká, těší a naplňuje. Někdy jsem smutná z boje mezi „měla bych“ a „chtěla bych“, papírový diář je v tomto můj laskavý spojenec, úkoly a termíny k dodržení v něm nikdy nejsou.
Jakým způsobem vybíráte nové motivy a barvy pro obálku? Proč jste se letos v nakladatelství rozhodli pro sedmikrásky?
MB: Líbila se nám (a také našim čtenářům) obálka Jarního Tradináře, která je také zelená a se sedmikráskami. Sedmikráska, chudobka, skromná květinka, je krásná ve své obyčejnosti. Rádi hledáme krásu všedního dne, krásu v jednoduchosti. Luční kvítí se neomrzí nikdy – je na nejstarších dochovaných výšivkách a dodnes nás těší, když ho potkáme, jak bez lidského přičinění vyrůstá z městského trávníku či podél venkovských cest.
Jaký je váš nejoblíbenější měsíc v roce a s ním i související tradice?
MB: Můj nejoblíbenější měsíc je prosinec, je nabitý rodinnými i komunitními tradicemi, přípravou na Vánoce. Nacházím v něm ale také pocit zklidnění, který nabízejí temné zimní večery, ráda bilancuji rok a těším se na nový. Líbí se mi ale také květen, kdy vše v přírodě dosahuje své maximální krásy. Stejně tak miluji léto a sklizně i prázdniny.
MVK: Jednoznačně prosinec. Z hlediska práce to není měsíc k lelkování. Moje prosincové dny začínají brzy, obvykle v půl páté, abych stihla být na faře nejpozději v půl sedmé. V sedm u nás v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí začínají ranní adventní zpívané modlitby roráty. Když vyjdeme z kostela, je už světlo, poslední dva roky byl také sníh a mráz. Nejraději mám dny, kdy si můžu jít dát někam kávu a koukat z okna, obvykle je v centru města maloučko lidí, a tak si můžu skoro sama prohlédnout stromeček a všechny probouzející se stánky vánočních trhů. Raduju se z příběhu o Mikulášovi, míváme besídku pro děti. V kostele máme krásný dřevěný Kotyzův betlém, ale ten obvykle připravujeme až ke konci Adventu. Vánoční dny prožívám v práci, doma moc nejsem, ale skoro vždycky mám možnost mít po Vánocích pár dní volno, což je pak ten největší dar, mám možnost být se svojí rodinou, pít kakao zabalená v dece u krbových kamen a kreslit křídovou tužkou vločky do oken. Prosinec nemusí být maraton dokonalosti, prosinec nás chce odměnit za celoroční usilování.
Ovlivňuje vás zpětná vazba čtenářů při tvorbě nových vydání TraDiáře?
MB: Ano, určitě, všechny knihy a také TraDiář neděláme jen pro sebe, ale především pro naše čtenáře. Jsme rádi za každou zpětnou vazbu a snažíme se ji promítnout do našich úvah, například jsme snížili maloobchodní cenu, nebo vytvořili v diáři více volného místa na vlastní vpisování. Také zelená barva letošního diáře vyšla z přání čtenářů.
Můžete nám přiblížit proces tvorby TraDiáře – od prvotní myšlenky až po finální produkt?
MB: Prvotní myšlenka byla mít po ruce všechny důležité termíny zajímavých svátků v roce a k tomu pošťouchnutí, co si na ně můžeme připravit. Tedy mít takového průvodce, který nám řekne, na co a kdy je právě správný čas. Kromě kalendária se svátky a rozšířeným jmenným kalendářem obsahuje každý měsíc přehled svátků a povídání Martiny Viktorie Kopecké, naladění na konkrétní měsíc.
Také se věnujeme stranám před a za kalendáriem, každý rok se snažíme přinést něco nového, vybídnout k zamyšlení. A obálku ladíme s celým týmem a někdy i se čtenáři.
Vnímáte změny v tom, jak lidé oslavují tradice a zvyky v dnešní době oproti dobám minulým? Jak se to promítá do obsahu diáře?
MB: Myslím, že stále platí to, že se lidé rádi potkávají a tradiční svátky se i proto udržují. Předáváme si je z generace na generaci (například velký oheň na přelomu dubna a května). Často se ale změnil obsah svátku, někdy i význam. V edici Tradinář se snažíme hledat tu původní podstatu – a to nás vede k přírodnímu koloběhu a obživě – zasívání a obdělávání polí, sklizním. Je v tom logičnost, která neztratila nikdy platnost. Pokud se staneme spolutvůrci tradic, není to jen divadlo, ale začneme chápat a pociťovat propojenost s přírodou i ostatními lidmi.
Text: Vendula Urbišová
Foto: Pavel Ovsík
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.