Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Matěj Mateo Ptaszek radí: Nedívat se na zprávy a nečíst noviny

archiv revue
Matěj Ptaszek slavil úspěchy jako uznávaný bluesový zpěvák a hráč na foukací harmoniku. Vždy ale snil o cestování. Odjel proto do Jižní Ameriky a svoje zkušenosti a zážitky z prvních měsíců shrnul do knihy. Svým nadšeným a typicky necestovatelským způsobem nám přibližuje Mexiko, Guatemalu, Nikaraguu, Salvador, Ekvádor a Kolumbii. Země s pro nás drsným podnebím, občas děsivou historií, ale plné skvělých lidí.
„Tak jsem již zpátky v Kolumbii, třicet hodin čtyřmi různými autobusy z Quita až do Medellínu. Policejní kontroly hledají drogy a zbraně, po zuby ozbrojené motohlídky vyhledávají ozbrojence, ukrutné vedro, jedna hořící pneumatika, a tedy tříhodinové zpoždění… Rovněž nádherná příroda plná gigantických skalisek, vulkánů, jezírek a horské džungle. A báječní, milí lidé na cestě. Zkrátka: typické cestování po Jižní Americe.“ Tak nějak vypadají e-maily ze země magického realismu od kamaráda, bluesmana „Matea“ Ptaszka. Jako školák objevil v knihovně svého táty knihu o válečných fotografech a od té doby snil o cestě do zemí, kde se něco děje a kde je to horké. Jeho sen tiše ustoupil do pozadí v době, kdy Matěj slavil úspěchy jako uznávaný hráč na foukací harmoniku a bluesový zpěvák, a s pochopením a trpělivostí dál čekal, až se Matěj stane nositelem prestižního světového ocenění pro hráče na foukací harmoniku, napíše oblíbenou učebnici hry na harmoniku, natočí několik úspěšných alb a po létech hraní v duu Ptaszek & Beňa se stane i leaderem vlastní kapely Dobré ráno blues band. Ale pak se sen razantně přihlásil o slovo. V roce 2015 opustil Matěj naše i zahraniční jeviště bluesových klubů a kulturáků a namířil si to se svojí paní do Jižní Ameriky. Svoje zkušenosti a zážitky z prvních měsíců shrnul do knihy o této „Amééérice“: svým nadšeným, vlídným a typicky necestovatelským způsobem nám přibližuje Mexiko, Guatemalu, Nikaraguu, Salvador, Ekvádor a Kolumbii, jak je poznal na vlastní kůži. Země s pro nás drsným podnebím, občas děsivou historií, ale plné skvělých lidí, kteří se každý den perou o život v podmínkách, v nichž by málokdo z nás obstál. A co na to oni? Usmívají se. Nezlomní lidé s velkým srdcem. Vítejte v Latinské Americe!

Čím vás přitáhla právě oblast střední části Ameriky?
My jsme střední část Ameriky projeli, poté jsme se rozhodli pro Jižní Ameriku. Latinská Amerika proto, jelikož moje žena je vystudovaná hispanistka a milovnice hispánské kultury.

Jak se přihodilo, že z vašeho pobytu mimo Českou republiku vznikla tato úžasná kniha, kterou máme před sebou?
Když jsme žili v Kolumbii a byli jsme úplní zelenáči a neznali jsme místní věci, tak jsem nesekal trávník a sousedé mi řekli, že jsem vůl, že nejsou vidět hadi. Z toho vznikl název knihy. Ze začátku jsem se tam živil jako muzikant, příležitostně jako fotograf a když jsem neměl do čeho píchnout, tak jsem začal psát a vkládat reportáže na internet. Po pozitivních ohlasech, jsme se dohodli na vydání knihy.

Bylo psaní vašim koníčkem již dříve nebo jste se stal spisovatelem kvůli okolnostem?
Má prvotina byla učebnice hry na harmoniku. Ale opravdu jsem se literárně rozjel až v Jižní Americe.

Z vaší knihy bylo znát, že vás moc nezajímají turistická místa, naopak se spíše zajímáte o obyčejné lidi. Dá se takto brát vaše turistické zaměření?
Je to spíše o tom, že máte dvě možnosti. Když začínáte v Jižní Americe žít, tak byste udělali chybu, kdybyste šli na neznámá místa a jako nezkušený byste si začali něco s místními.

U nás se často řeší otázka, nakolik jsme svobodní. Řeší tento problém také v latinské Americe?
Oni to řeší, hlavně politici. My tady tu svobodu máme, pokud si někdo myslí, že ne, může zkusit třeba Venezuelu, kde si vystojíte třeba dvacetihodinovou frontu na toaletní papír, nebo na vás policie míří zbraní a okrádá vás o peníze, protože nedostávají výplaty.

Jaké rady byste dal lidem, kteří chtějí vyrazit do latinské Ameriky?
Každý člověk je jiný. Já jsem byl ze začátku vystrašený, ale pak jsem pochopil, že zbytečně. Co je důležité, tak třeba očkování proti žloutence typu A, vzít si s sebou dobrý klobouk a kvalitní nůž. Pak taky dobré boty a vybavit se psychicky. Nemusíte se bát Jižní Ameriky, ale musíte být opatrní.

Velmi často se setkáváte s lidmi po celé republice. Jaké nejčastější otázky vám kladou?
To je těžké říct, moc se neopakují. Pouštěl jsem video, jak opilý kovboj nasedá na koně a teď jsem dostal dotaz, jestli ten kůň byl také opilý. To ale není častý dotaz, tento byl unikátní.

Mnoho lidí nechce cestovat, protože se bojí. Co byste jim poradil?
Nedívat se na zprávy a nečíst noviny.

Už jste zmínil, že vám již brzy vyjde druhá kniha. Můžeme dát divákům exkluzivně trochu ochutnat?
Já se omlouvám, já to mám pouze v chytrém telefonu. Kniha je ve výrobě. Jedná se o 45 povídek ze života Jižní Ameriky, které zachycují běžný život.

Besedu moderovala: Sandra Procházková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –