Čtyřicetiletá Robin touží po dětech, kdežto její manžel si chce užívat svobody. Manželství se ocitá v krizi a Robin přijde se svérázným řešením. S manželem se dohodnou na otevřeném vztahu, aby poznali, co vlastně od života chtějí. Je to dobrý nápad? Nebo se Robin nevědomky řítí do katastrofy?
Můj divoký rok s podtitulem „toužit, svádět, milovat“ je autobiografie americké novinářky, která sedmnáct let pracovala pro různá média. Robin Rinaldiová žije v Los Angeles a tato kniha je její prvotinou. Jak sama říká, Můj divoký rok může být zábavným románem, anebo také varováním před tím, abychom lehkomyslně nezahodili to, co máme.
Robin je velmi upřímná a otevřená dáma, proto si umím představit, že některými svými postoji bude šokovat. Někdo ji bude obdivovat, že se odhodlala k tak radikálnímu kroku, někdo si nad jejím počínáním zaťuká na čelo a jiný se ocitne v rozpacích. Jisté je, že tahle dáma je živel. Románová Robin žije v San Francisku v dlouholetém manželství s mužem, kterého kdysi považovala za ideál. Scott byl pohledný, úspěšný a ženy na něj stály ve frontě. Robin tehdy imponovalo, že je o hodně let starší než ona, a také jí vyhovoval jeho životní styl. Scott se věnoval práci, svým koníčkům a jasně jí řekl, ať nikdy nepočítá se společnými potomky.
Robin toto uspořádání vyhovovalo, dokud jí nezačaly tikat biologické hodiny. Když se tak stalo, začala hledat na manželovi chyby. Najednou si uvědomila, že Scott stárne, že se jí z něj nepodlamují kolena a že jejich sex je více než vlažný. Scott se sice snaží, je pozorný a něžný, ale jeho libůstky už Robin nudí a ona sní o vášni se špetkou perverze. O tom, co předcházelo dohodě o otevřeném vztahu, si udělejte obrázek raději sami. Robin je plná pochybností, neví kudy kam a pomoci jí nedokážou ani psychologové a psychiatři.
Se svým názorem na děti se nijak netají a některé její kamarádky a známé jí dávají poměrně feministické rady, jak situaci vyřešit. Robin ale nechce zradit svého manžela a snaží se ho přimět k tomu, aby změnil názor. Jenomže Scott je neoblomný a Robin přijde s „geniálním“ nápadem dát si od sebe roční pauzu. V době, kdy budou od sebe, se smějí stýkat, s kým chtějí, a za jistých pravidel mohou mít sex, s kýmkoliv chtějí. A tak se Robin vrhá po hlavě do erotických hrátek. Je po vůli mužům, kteří o ni projevují zájem, a také si podává jednoznačný inzerát. Jejím protějškům vyhovuje, že po nich chce pouze sex, a tak se u ní dveře netrhnou.
Autorka jde s kůží na trh a nezatají před vámi žádné detaily ze svého sexuálního a emocionálního života. V její posteli se střídají muži i ženy a Robin si střihne i několik kurzů sexu. „Můj divoký rok“ obsahuje kapitoly, za které by se nemusel stydět leckterý erotický román, a některé pasáže hraničí s tvrdým pornem. Robin řádí jako utržená ze řetězu a vy správně tušíte, že si zadělává na nemalé problémy. Jako člověk není Robin zrovna sympaťačka, ale jako literární postava funguje dokonale. Její příběh vás vtáhne a nepustí, dokud nebudete na poslední stránce. Otázka ale je, komu v téhle knize budete držet palce.
Vyprávění je to surové a poměrně cynické. Rozhodně to není nic pro romantičky a pro čtenářky červené knihovny. Můj divoký rok je originální příběh s nečekanými zápletkami a překvapivým koncem. Robin se nevzdává naděje a stále hledá smysl života. Že občas chybuje? Inu, nikdo nejsme dokonalý, že? Pokud se trápíte podobnými věcmi jako ona, pak vám její příběh vřele doporučuji. Robin možná nenašla odpovědi na své otázky, ale věřím, že čtenářkám se to díky odstupu a nadhledu podaří.
Autor: Veronika Černucká