Teprve před pár dny skončily další olympijské hry a tak se na knižním trhu v poslední době objevují díla se sportovní tematikou. Jednou z nich je právě útlá, leč silná autobiografie Martina Fourcada. Tento téměř třicetiletý francouzský sportovec je čtyřnásobný olympijský vítěz, jedenáctinásobný mistr světa a také šestinásobný vítěz světového poháru. Své paměti však nenapsal proto, aby se nějak chvástal, nýbrž aby nechal čtenáře proniknout pod pokličku jak biatlonu, tak jeho soukromí.
Než se člověk pustí do čtení, může se pokochat bílo-zlatou obálkou a také si přečíst jak předmluvu naší mistryně světa Gabriely Koukalové, tak tu francouzskou od jeho přítele Tonyho Estangueta, trojnásobného olympijského vítěze ve vodním slalomu. To, jakým směrem se bude kniha ubírat, ukazuje jasně prolog přímo od Martina a pak už na čtenáře čekají kapitoly seznamující čtenáře s jeho začátky a sportovními úspěchy i neúspěchy.
Jedná se o velmi zajímavé čtení, ze kterého přímo čiší odhodlání a také silná vůle. Je to o překonávání se, tvrdé práci a také jedinečné osobnosti jakou Martin Fourcade bezesporu je. A samozřejmě Můj sen o zlatě a sněhu také nabízí možnost nakouknout do zákulisí moc zajímavého sportu jako je biatlon. Co se sportovcům honí hlavou při závodu? A při střelbě? Na co myslí?
„Začínám tedy střílet. První rána je dobrá, druhá dobrá, třetí dobrá, „soustřeď se na svou techniku“, čtvrtá dobrá, „když to teď dáš, jsi olympijským vítězem…“. Přesně takovým myšlenkám se snažíme úplně vyhnout a všechnu svou energii zaměřujeme na technickou stránku věci. “ (str. 116)
Martin Fourcade to ani zdaleka neměl vždy jednoduché, musel si často udržovat pozici, jindy zase doplatil na různá pravidla. A velkou výzvou pro něj bylo také to, že se věnoval se biatlonu společně se svým bratrem Simonem. Do všeho tréninkového kolotoče dokázal také začlenit vztah se svou manželkou Helene a celkově si zaslouží velký respekt.
Součástí knihy je také fotografická příloha o 16 stranách, která se zde skvěle hodí a doplňuje popis různých (především vítězných) okamžiků. V závěru je pak i dodatek, kde se nachází biatlonový terč a také popis základů biatlonu a samozřejmě poděkování. Osobně bych ony základy biatlonu dala spíše dopředu, aby si je čtenář přečetl hned a nepřeskočil je, ale to je jen takový detail.
Můj sen o zlatě a sněhu má necelých 200 stran, příběh je dělen na krátké kapitoly a psán takovým lidským stylem. Martin Fourcade není spisovatel a díky tomu je dílo oproštěno od zbytečných popisů a pasáží, nebo nějakých kudrlinek. Vše je popsáno bez příkras, tak, jak to bylo, jak to sportovec cítil. Zpočátku se mi zdálo, že se kniha čte pomalu, že stránky moc neubíhají, ale pak jsem ji se zájmem přečetla málem na jeden zátah.
Osobně jsem viděla jen několik biatlonových závodů, ale jméno Martin Fourcade jsem si pamatovala. Právě na základě toho jsem se rozhodla pustit do této knihy s tím, že se o něm dozvím něco více. Díky tomu jsem se dostala k velmi zajímavému a skvělému dílu nejen o Fourcadovi a biatlonu, ale sportu obecně. Víc takových autobiografií!
Autor: Jana Langerová
