Když člověk (zvláště, pokud jde o slabší povahu) čte nějaký hrůzostrašný psychothriller, může si v libovolnou chvíli říct, že se jedná pouze o smyšlený příběh, o autorovu snahu ohromit a postrašit a že ve skutečnosti se nic takového nestalo. U této knihy, která je de facto také svého druhu psychothrillerem, si ovšem není možné cokoli namlouvat, protože jde o realitu. Děsivou, hrůznou a takřka neuvěřitelnou, přes to všechno však pravdivou...Když 12. listopadu 1934 spatřil v Cincinnati světlo světa Charles Milles Manson, nikdo nemohl tušit, že se právě narodil budoucí zločinec, který se dokonce i v Americe, jejíž dějiny znají celou řadu masových vrahů, stane synonymem pro zrůdné monstrum toho nejhoršího druhu. Dnes třiaosmdesátiletý stařec, dožívající své dny ve věznici Corcoran v Kalifornii, kde patrně i zemře (jeho žádosti o podmínečné propuštění jsou automaticky zamítány), stále poutá pozornost jak psychiatrů, sociologů a dalších odborníků, tak i laické veřejnosti. A rovněž spisovatelů, jak ostatně dokazuje i tato kniha.
Podle známého autora detektivních románů Jeffery Deavera jde „o nejlepší knihu o Mansonovi, kterou jsem kdy četl“, což je samo o sobě pro jejího autora Jeffa Guinna tím nejlepším vysvědčením. „Jeho“ Charlie Manson je výjimečný především tím, že (jak naznačuje podtitul Život a doba) k němu nepřistupuje jako k nepochopitelnému individuu, vymykajícímu se jakémukoliv racionálnímu pochopení, ale důsledně jako k člověku, do značné míry formovanému svým okolím (rodinou, ústavy pro problémovou mládež, věznicemi) a vposledku využívajícímu (či spíše zneužívajícímu) pro své zločinné plány „příznivé“ doby společenských a sociálních otřesů.
USA, šedesátá léta 20. století. Válka ve Vietnamu, hippies, LSD a tzv. sexuální revoluce. Svým způsobem šílená doba, kdy nic není nemožné. Jakoukoliv výstřednost lze prezentovat jako výraz osvobození se od konzumní společnosti, sebevětší psychopat může aspirovat na roli mudrce, přicházejícího přinést do zkaženého světa poselství o nové éře lidstva. Do kolébky hnutí hippies v San Francisku se valí davy mladých lidí, toužících poznat i něco jiného než „americký způsob života“...
V knize je důkladně zmapováno Mansonovo dětství a mládí, což je pro pochopení osobnosti budoucího masového vraha asi vůbec nejdůležitější. Když čteme, čím vším si malý Charlie od svých nejranějších dnů prošel, cítíme s ním mimoděk soucit a ptáme se, jak bychom asi v životě dopadli na jeho místě my. Velmi deprimující je např. popis poměrů v amerických věznicích v polovině minulého století – na jedné straně snaha pomoct delikventům se začleněním do normálního života po propuštění, zároveň však drakonické tresty včetně mučení pro ty, kdo se provinili proti kázeňskému řádu. Tyto pasáže budou pro mnohé čtenáře šokující.
Autor je rovněž velmi dobře obeznámen s již zmíněným hnutím hippies, čtenáři jsou zasvěceně informováni o jeho vzniku, vývojových fázích a názorových proudech. Centrum této komunity se nacházelo v sanfranciské čtvrti Haight a právě sem v dubnu 1967 po podmínečném propuštění z vězení Charlie Manson přišel. Jestliže se o něm říká, že byl nesprávným mužem na správném místě, pak je to (bohužel!) pravda. Živnou půdu, kterou představoval genius loci tohoto místa, pověstného naprostým mravním relativismem a nihilismem, využilo ke svému zviditelnění mnoho zkrachovalých existencí, kriminálních individuí a samozvaných proroků zářných zítřků – ovšem i v této obskurní společnosti zaujímal Manson svérázné a možná i výsostné postavení. Jestliže mafiáni mají svého bosse bossů, byl tento asociální psychopat ve svých „nejlepších letech“ něčím jako bláznem bláznů – v jiné době a na jiném místě by byl považován za směšného kašpara, mezi hippies však platil za charismatického guru hodného následování. Dokonce i jeho bohatý trestní rejstřík byl brán jako důkaz alternativního životního stylu a boje proto establishmentu.
Jméno Charlieho Mansona je ovšem osudově spojeno s jiným městem, totiž s Los Angeles, v němž nakonec zakotvil i se svou „Rodinou“, jak nazýval své zbožňovatelky, ochotné udělat cokoli, co jim přikáže. Jeff Guinn opět s velkou znalostí věci popisuje z dnešního pohledu takřka neuvěřitelné politické, sociální a bezpečnostní poměry, jež tenkrát v hlavním městě Kalifornie panovaly. Bylo to zkrátka místo jako stvořené pro ambiciózního vůdce sekty, přesvědčeného o své spasitelské roli a o tom, že v zájmu vyšších cílů je dovoleno vše – včetně lidských obětí...
Je to děsivé čtení, které u čtenářů naprosto změní pohled na Ameriku jakožto baštu demokracie a lidských práv. Ve většině jiných zemí by Charlie Manson skončil v ústavu pro duševně choré mnohem dřív, než by dokonal své dílo zkázy. Jeff Guinn si za svou detailní, chronologicky přesnou a faktograficky vyčerpávající výpověď o životní dráze vyšinutého jedince na pozadí absurdní doby zaslouží nejvyšší uznání. Úplně na závěr mám bohužel jednu nepříjemnou povinnost, totiž upozornit nakladatelství Grada, které knihu vydalo, na ne úplně podařený překlad a množství tiskových chyb. Třeba si mou připomínku vezmou k srdci!
Autor: Jan Hofírek
