Dotkni se osudu - česká fantasy-romance, příběh o lásce, která se nevyhýbá ani nadpozemským tvorům... Tahle láska bude přímo andělská!!!
Když mladá léčitelka Saffron potká zvláštního muže, je z toho láska… přímo andělská.
Saffron by byla úplně obyčejná mladá žena. Kdyby ovšem neměla jednu velmi neobyčejnou schopnost: dotekem rukou vyléčit všechny nemoci. Když se však setká s Nakirem, který má přes pohlednou lidskou podobu k člověku daleko, záhady ještě narostou. Kde se tahle Saffronina zázračná dovednost vzala? A co s tím mají společného děsivé sny o dívce z minulosti?
Láska se ale nevyhýbá ani nadpozemským tvorům, jako je Nakir, a neobvyklý pár se pouští do boje s osudem…
Ukázka
Tři noci strávil u tohoto stolu a pozoroval ji, a když skončila v práci, cestou domů ji sledoval. Pokaždé vypadala velice nešťastně. Vzpomínal na to, jak za ní poprvé šel přímo do domu, do její ložnice.
Být neviditelný se jednomu někdy může dost hodit. Pohledem zkontroloval její dlaně. Opět je kryly krajkové rukavičky tělové barvy s odstřiženými kousky pro konečky prstů. Když si jich všiml poprvé, považoval je pouze za něco jako osobitý módní styl…
Zázračná esence - "Česká Barbara Erskinová" vypráví i ve své druhé knize příběh neuvěřitelné lásky, boje proti všem, proti nenávisti a osudu.
Tam, kde chce Faith nalézt klid, najde zlověstné tajemství. A možná odhalí i záhadu svého vlastního původu… Volné pokračování románu Dotkni se osudu
Z lásky Saffron, dívky s neobvyklými schopnostmi, a nebešťana Nakira, se narodí malá Faith. Děvčátko se smaragdovýma očima, které vidí lidem do duše. Když se ale jako dospělá přestěhuje do zapadlého amerického městečka, aby si dala život do pořádku a našla klid, netuší, že právě klid je tím posledním, co ji tu čeká. Nevítaný nápadník není asi tak docela tím, čím se zdá. Stejně jako jeho mnohem sympatičtější bratr. Faith musí náhle bojovat o život a všechno zastírá závoj neblahých tajemství…
Zvítězí síla lásky, nebo dávné prokletí?
Ukázka
Když se za ní ozvalo bouchnutí, ohlédla se a viděla, jak Samuel zavřel dveře na zahradu a skrze jejich skleněnou plochu znepokojeně vyhlíží ven.
Napřímila se a ještě se celá třásla, když se zeptala: „Co to bylo?“
„Já nevím, Faith. Nějaké větší zvíře, asi. Vlk, zdivočelý pes… běhá jich tu plno,“ odpověděl zadumaně a nespouštěl oči ze zahrady.
„Tak blízko lidí? Nenapadlo mě, že by se odvážili tak blízko k obydlím.“ Udivilo ji to.
„Když jsou hladoví, dělají to docela běžně. Jdou po domácích zvířatech a tak,“ vysvětlil a v jeho hlase zaslechla stopy výčitky, když dodal: „Přece jsem ti povídal, že okolní lesy jsou nebezpečné.“