O směřování Evropské unie besedoval s hosty Domu knihy Jan Keller

Jan Keller je sociolog, environmentalista a publicista. V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Vedle odborných a popularizačních článků publikuje i novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných a popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. Jeho nová kniha reaguje na současnou migrační krizi, ale ta není jejím hlavním tématem. Pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie. Historii a sociologii studoval však na Filozofické fakultě v Brně. Poté krátce působil ve Filozofickém ústavu ČSAV v Praze. Následně vystřídal několik zaměstnání, nicméně v 80. letech se vrátil k učení na brněnské filozofické fakultě, kde se na katedře sociálních studií věnoval problematice sociologických teorií a otázkám byrokratizace velkých orgranizací.Od roku 2000 vyučuje také na Ostravské univerzitě. V současnosti se mimo přednášení sociologie významně angažuje také v problematice trvale udržitelného rozvoje a oblasti souvislostí ekologie a sociologie. Tu využívá k vysvětlení původu a dopadů ekologických problémů dneška. Na ekologická a sociologická témata napsal již několik knih a od roku 1998 také mnoho článků, pravidelně uveřejňovaných v deníku Právo, Lidové noviny, časopise Poslední generace aj. Spolupracuje zejména s hnutím Duha a Greenpeace, je členem redakce časopisu Poslední generace.

Kniha Evropské rozpory ve světle migrace pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie. Autor vychází z dokladů o narůstajících nerovnostech mezi regiony a zeměmi EU a objasňuje, proč se nedaří rozšířit koncept sociálně tržní ekonomiky na Evropskou unii jako celek. Sleduje rozpory mezi strategiemi velkých korporací a mechanismy solidarity, které financují převážně střední vrstvy. Na řadě příkladů ukazuje, jak se Evropské unii nedaří propojit prvek konkurence s principem solidarity a jak tento nesoulad vyvolává napětí a konflikty mezi různými skupinami zemí EU. V závěru knihy představuje tři možné scénáře dalšího směřování Evropské unie.

Pane profesore, dnes jste do Ostravy přijel představit svou poslední knihu Evropské rozpory ve světle migrace. Co tedy v knize čtenáře čeká?
Původně jsem chtěl psát knihu někdy od léta 2014 jako kroniku migrace, jelikož se spustily migrační toky. Chtěl jsem popsat, jak to s tou migrací bylo, protože lidé rychle zapomínají. Kniha se měla jmenovat Evropa ve víru migrace, ale v institutu Václava Klause vydal jeden právník knihu se stejným názvem. Já jsem tam napsal stížnost, že mi vytunelovali název, oni se mi omluvili, ale už to bylo nepoužitelné. Naštěstí jsem v té době nalezl knihu Kapitál ve 21. století, což je provokativní kniha a její hlavní myšlenka je, že EU v současné době dosahuje stejné míry nerovnosti jako USA. Ta myšlenka v podstatě zapadla.

Nerozumím tomu, jak je možné, co nejrychleji integrovat migranty tak, jak o tom hovoří paní Merkelová?
Já tomu nerozumím také. A mám pocit, že paní Merkelová taky ne, protože jednu kapitolu v knize mám věnovanou otázce integrace a znamená to v podstatě to, že daný člověk je schopen žít na úrovni středních vrstev a jeho děti mají perspektivu. Toto je reálný pohled na integraci. Současná evropská společnost se dezintegruje. To znamená, že jednotlivé vrstvy se stěhují co nejdále od sebe.

Evropská migrační krize v podstatě proběhla před dvěma lety. Udělala za tu dobu EU něco ohledně bezpečnosti a zabezpečení hranic?
Podařilo se zastavit balkánský směr migrace, a to díky Maďarům. Zesílil proud Libye do Itálie, ale tento proud již není tak silný jako ten balkánský z roku 2015. FRONTEX je služba, která by měla chránit vnější evropské hranice a není to žádná pohraniční stráž, ale agentura složená z úředníků, kteří doporučují jednotlivým zemím, co by měly dělat. Praxe je taková, že nám bylo sděleno, že uprchlíci mířící do Itálie mají velkou podporu italské mafie, která z toho má příjmy. Opatření nejsou na takové úrovni, aby byla schopna čelit tomu, že by se zopakovala situace z jara 2015, kdy každý den přibývalo 10 000 lidí. Teď jich 10 000 přibude za dva nebo tři týdny. Je zde ještě jedno nebezpečí. Václav Klaus před dvěma lety prohlásil, že se obává toho, že se v Evropě zřídí harmonizovaná azylová dávka a tím pádem se pro migranty stanou zajímavé i země našeho typu. Dnes jsou to země jako Německo nebo Švédsko. V srpnu loňského roku dal jeden eurokomisař rozhovor německým novinám, kde říká, že kvóty nebudou nutné, protože se zřídí harmonizovaná azylová dávka, kterou budou v prvním roce platit Němci a když se to osvědčí, tak v dalších letech celá EU.

Uprchlíci prchají kvůli válce. Proč s tím EU nebo OSN něco nedělá? Kdyby se ta válka zastavila, možná by se utečenci vrátili...
Evropská unie bohužel udělala dost pro destabilizaci tamních režimů. V tom se angažovala velice výrazně. Já v knize uvádím, že s Kaddáfím se jednalo o tom, že se EU nebude montovat do Libyjských vnitřních záležitostí a Libye garantovala, že nebude pouštět případné uprchlíky přes své území. Za tři měsíce po podpoře této smlouvy byl Kaddáfího režim vybombardován.

Drtivá většina migrantů jsou muslimové a vzhlíží ke Koránu, který nezakazuje mnohoženství. Myslí EU na to, jakým způsobem na to bude pohlíženo u nás?
Když si na to jednou zvyknete, tak se těžko odvyká. Ne, je to naprosto vážná věc. V Německu jsou stovky případů, kdy se neví, jestli třináctiletým manželkám a matkám dávat mateřské přídavky nebo dětské přídavky. Co je v Rakousku bráno jako pedofile, je tam muslimům tolerováno. Muslimové si budují v západních zemích svou alternativní společnost.

Besedu moderovala: Sandra Procházková

Správa cookies

O směřování Evropské unie besedoval s hosty Domu knihy Jan Keller

Evropské rozpory ve světle migrace

Nejnovější články