Obě knihy Ivany Chřibkové jsou výstižné a vtipné

Anna prožívá různé příhody, které zažila s rodiči na dovolených pod stanem či u babičky na prázdninách. Vypráví o brigádě v továrně, kde pracoval její táta, o tajemném závěsu na diskotéce nebo se s humorem dotýká svého antisportovního talentu v hodinách tělesné výchovy. Čtenář se dozví o Anniných první láskách, které ji víceméně poznamenají. Stěžejním vztahem nevztahem, se kterým se snaží vyrovnat, je její platonická láska k otci Nathanaelovi.

Anna díky těžké životní krizi nachází samu sebe a snaží se postavit na vlastní nohy bez větší podpory rodičů. Touží přestěhovat se do Prahy, najít si tam byt, práci, přátele i lásku. Jak se jí to vše podaří? Stačí se začíst do těchto dvou románů.

Ivana Chřibková napsala dvě knihy, které jsou psány ve stejném duchu. Krátké příběhy zdánlivě na sebe nenavazují, ale po dočtení si uděláte o Annině životě docela slušný obrázek. Začátek prvního dílu mi přišel rozpačitý a nejistý. Vůbec jsem neměla představu, jak bude děj pokračovat. Nakonec se krásně rozvinul, když do hry vstoupil otec Nathanael. Druhý díl je oproti prvnímu dospělejší a také smutnější. Anna řeší práci, bydlení i rodinné starosti. Zažívá však také spoustu vtipných i trapných situací v nové práci či s přáteli nebo sousedy.

Ačkoliv o Anně toho čtenář hodně ví, jen v náznacích se Anna zmiňuje, že rodiče neměli hezký vztah, neustále se hádali a ona to s bratrem hůře nesla. Také zde nebyla žádná zmínka toho, že má Anna v úmyslu spáchat sebevraždu. Bum, a najednou tu byl dopis na rozloučenou. V úvodu knihy Suchý hadr na dně mořském je napsáno, že na základě dopisu vznikly i tyto příhody. A právě ten je milníkem v Annině životě.

Oba tituly se mi líbily. Byly krátké, výstižné i vtipné. Ne že bych se u čtení vyloženě smála, ale lehký humor není občas na škodu. Autorka netlačila na pilu a ani se nesnažila být vtipná za každou cenu. Pro mě jako čtenáře to byl příjemný knižní zážitek. Dokážu si představit, že si knihy vezmu k vodě a strávím s nimi celé odpoledne.

Mám snad jedinou výtku. Moc jsem nepochopila, jak si někdo může myslet, že práce v knihkupectví je nějaká podřadná práce. Co bych za to dala, abych se mohla mezi knihami pohybovat! Ale to je čistě můj osobní názor.

Knihu tedy můžu doporučit dalším čtenářům. Nečekejte však v příběhu žádná velká moudra, je to spíše literatura oddechová s odstavci, nad kterými je potřeba se trochu zamyslet.

Autor: Martina Flasarová