Vše začíná zrozením Pavla Plyšatého v letadle nad Atlantickým oceánem, které ho zanese až do dalekého městečka na západě USA. Pět dní cesty leží vzdálená farma, jež je dostatečně velkým zapadákovem, kde zaručeně nebude nikdo nikoho hledat. Na farmě žije Pavel se svojí matkou, která tiše snáší hořkosti života, novým otcem Jeffem Drivelem – venkovským hrubiánem, jenž z kukuřice podomácku pálí nekvalitní whisky, kterou se opíjí do němoty, novým dědou a velkým bílým psem Olim.

Nesnadné dětství a tragické události, které se odehrají na farmě, donutí hrdinu k další dobrodružné cestě za vlastním poznáním. Na své pouti přejde přes poušť, potká kmen indiánů, až se nakonec dostane do města St. Kryštof. Šťastné i nešťastné náhody, které hrdinu potkají v tomto městě, zavedou Pavla Plyšatého až do našeho hlavního města – Prahy… Rodiště jeho matky.

Ale ani v Praze zpočátku nenachází Pavel Plyšatý to, co hledá. Pokouší se napravovat příliš vážné chování obyvatel a vyvádět je ze zažitých stereotypů. Většinou se však setkává s nepochopením a údivem. Až jednoho dne potká důstojně působícího Jana Marcipánka – experta na správu a zabezpečení počítačových systémů. V tu chvíli se začne odehrávat poslední a velmi důležitý příběh o záchraně Marcipánkovy osobnosti.

Podaří se oběma nalézt štěstí?
„Hra je tak vážná, jak vážně se hraje.“ Tento úryvek z knihy mě celou dobu provázel. Výstižně totiž charakterizuje hrdinův stav mysli, který je vždy podstatnější než to, co se děje během dramatických, poklidných i žertovných pasáží. Nejdůležitější příběh se totiž neodehrává v popředí řady příhod, odehrává se v srdci hlavního hrdiny.

Plyšový Buddha odkrývá nejedno tajemství lidství a pokouší se soustavně narušovat (zlo)řád zakořeněný uvnitř každého člověka.

Román je inspirujícím čtením, které vás snadno pohltí svojí upřímností, pravdivostí a klidem. Lehce tak zvládnete knihu přečíst jedním dechem. Někomu se možná bude zdát příběh příliš „sluníčkářský“ – záleží na naší toleranci. Pokud se dokážete této knize otevřít, můžete se těšit na mnohem více než příběh.

Ukázka z knihy:

„Nebylo cíle, nebylo kroků. Nebylo příběhu, který bych mohl vyprávět. Nebyla ústa, nebyla slova, kterými by mohlo být cokoliv sděleno. Dokonce nebylo ani žádné sdělení. Tak jsem překonal pole a stanul v poušti.

Poušť se může zdát bez konce, pokud ji měříš počtem napajedel a vzdáleností mezi nimi. Pokud čekáš na soumrak jako na spásu a sluneční žár nazýváš peklem. Pokud se trmácíš pod nákladem vzpomínek, toho, co dle svého mínění znamenáš pro svět, plný věcí příštích, úzkosti z toho, nač nikdy nedosáhneš, slibů kroutících se mezi prsty, prázdného smíchu, výkřiků do tmy. Každý kámen je překážkou, každé údolí pastí, písek byl schválně stvořen, aby ti bránil v cestě, stejně tak trnité křoví.“

Autor: Jan Bednařík