Více o knize
Pekelný plášť je vtipný pohádkový young adult román o nezkrotné vášni k životu. Alespoň takový dojem totiž zanechává ve svých redaktorech a korektorech, jelikož na své čtenáře ještě musí chvilku počkat. Příběhu rozhodně nechybí šmrnc, kouzla, čerti, mluvící koně, neviditelní princové, příšery a čarodějní piráti. Tento výčet by vám měl tedy alespoň přiblížit, jaký nezvyklý koktejl dobrodružství na vás na stránkách knížky čeká. Příběh o obrázky doplnil ilustrátor Ondřej Hrdina, jenž je umělcem mezi fanoušky fantasy známý, a v jehož rukách příběh nejen na obálce doslova ožil.
Simona Michálková je nová česká autorka, která chce čtenářům představit svou prvotinu, fantasy román pro mládež Pekelný plášť. Vzhledem k okolnostem se kniha ještě před vydáním předprodává v kampani na webu Hithit, kde ji mohou čtenáři podpořit, koupit mezi prvními a k tomu získat limitované dárkové předměty. Tímto způsobem se i v časech koronavirových opatření kniha obrací na silnou čtenářskou komunitu, která již několikrát dokázala, že ji osud původní české tvorby opravdu zajímá.
Kniha Pekelný plášť je už opravená, vysázená a ilustrovaná, čeká jenom na své první čtenáře, kteří ji pomocí předplacení pomohou dostat do tiskárny. A odtamtud už na pulty knihkupectví a do rukou nadšených knihomolů. Podaří se jí to?
Podpořte knihu vy všichni, kteří jste nikdy nevyrostli z pohádek.
Co nám o Pekelném plášti Simona Michálková napsala?
Název Pekelného pláště vznikl mnohem dříve, než jsem si ujasnila, o čem bude vyprávět samotný příběh. Nepostupuji totiž právě profesionálně – nevytvářím si složité osnovy, nedělám si náčrty mapek, neúčastním se workshopů o tvůrčím psaní a zásadně nepromýšlím děj dlouho dopředu. Nikdy se mi to nevyplatilo. Nějaká postava si nakonec vždycky postaví hlavu a prohlásí: „Tak takhle tedy ne!“ Zařídí se podle svého. Mým záměrům a názorům se s chutí vysměje. Než si stačím uvědomit, co se stalo, zase mě převeze a já se v ději ocitnu někde úplně jinde, než jsem plánovala. Proto neplánuji.
Kdy a jak mě vlastně přepadl nápad na sepsání Pekelného pláště? Na takto položenou otázku zřejmě ani nedokážu uspokojivě odpovědět. Chtěla jsem zkrátka napsat něco dobrodružného a pohádkového, v čem bude vystupovat hrdina postižený kletbou neviditelnosti. Dokáže získat čarodějný plášť samotného Lucifera a zbavit se zakletí?
Jelikož jsem odjakživa velkou milovnicí pohádek, ale také příběhů, které si z pohádek dovedou dělat legraci (Shrek, Zakletá Ella, Hvězdný prach aj.), toužila jsem přijít s příběhem odehrávajícím se na kouzelných místech a plným nadpřirozených postav. Ve správné (české) pohádce by dle mého názoru neměli chybět čerti (nebo vodníci, ale o těch vyprávím zase docela jiný příběh…). Zároveň jsem si namlouvala, že postavy klasických čertů nejsou ve fantasy literatuře zastoupeny příliš početně, na rozdíl od upírů, vlkodlaků, démonů, elfů nebo třeba trpaslíků. Nemám nic proti zmíněným stvořením, ale ráda si pohrávám s myšlenkami stvořit nové bytosti nebo obohatit ty „ohrané“ neobvyklou schopností. V pohádkovém příběhu by například neměli scházet černokněžníci. Ale proč z nich neudělat vášnivé mořeplavce? Nebo rovnou piráty?! A proč se spokojit s vyhořelým drakem, když ho můžu nahradit obrovským medvědem, který způsobuje hromobití? Ale vraťme se k tomu neviditelnému smolaři na začátku…
Jména postav obvykle čerpám z internetových stránek shromažďujících jména a jejich významy. Někdy si je upravuji k obrazu svému. Arim byl ale výjimkou. Arim se v mé hlavě nějak záhadně vynořil, vetřel se do rozepsaného dokumentu a už v něm zůstal. Vzhledem k tomu, že jsem nepoučitelná romantička, potřebovala jsem k hlavnímu hrdinovi nějakou dívčí postavu. Aeronwen se tedy zrodila jako druhá v pořadí, a to přímo z kouzelné rakve čaroděje Delia, jemuž patří hezké třetí místo. Nebyla by to pořádná pohádka, kdyby v ní nefigurovaly záporné postavy – třeba právě protřelý čaroděj a majetnický stárnoucí král. Ale dva mladí lidé krutě zkoušení osudem by neměli takovým protivníkům čelit sami. Tehdy přišel na řadu mluvící kůň, klasický pohádkový pomocník, v mém případě jen maličko mrzutý. No dobře, hodně mrzutý! Věřte mi, má k tomu své důvody…
No, pak už se to jednoduše nějak rozjelo… Velké dobrodružství neviditelného prince, dívky stvořené pomocí kouzelné rakve a statečného mluvícího koně! Příběh o tom, jak se jednoho dne setkají a rozhodnou se vydat na společnou cestu za prolomením svých kleteb. Cestu, která je zavede nejenom do pekla, ale i do zatopeného podpalubí ztroskotané pirátské lodi, do temné jeskyně plné krvežíznivých banditů, do města zamořeného stvůrami… Vzduchem budou poletovat ohnivá kouzla, ohromné balvany i kulky z bambitek, ale nakonec všechno dobře dopadne. Nebo ne? Sama jsem do poslední chvíle nevěděla, co přijde, protože jsem neplánovala dopředu a prožívala každý okamžik spolu s postavami až ve chvíli, kdy nastal.
Neřeknu vám, kdy mě napadlo napsat Pekelný plášť. Neřeknu vám, jak dlouho mi to trvalo, kolikrát jsem text všemožně upravovala, tuhle zkracovala, jinde rozšiřovala… Jediné, co vám mohu prozradit, je skutečnost, že jeho cesta byla trnitá a plná překážek, o které jsem často zakopávala a nejednou si pořádně natloukla. Nebýt dvou úžasných beta čtenářek a kamarádek – Jany Kvičerové a Terezy Maškové –, které mě pokaždé zase zvedly a oprášily, možná bych zůstala ležet. I když… ne, asi ne. Nějak už bych se odbelhala dál, jen by to trvalo mnohem déle a bylo by to mnohem náročnější. Ten příběh ale miluji až příliš na to, abych to s ním vzdala. Nepsala jsem ho pro čtenáře, nýbrž pro sebe. Protože mi přirostl k srdci a protože mě bavilo účastnit se všech dobrodružství spolu s Arimem, Wen a Carminem. Věřím, že tihle tři ještě neřekli poslední slovo a že mě budou nějaký čas provázet. Pokud vezmou za srdce i vás, bude to pro mě nejúžasnější bonus na světě.
