Povídání s Bárou Nesvadbovou, tak se jmenovala beseda, které jsme se zúčastnili v Praze na knižním veletrhu Svět knihy v pátek 13.5.2016. Bára odpovídala na dotazy moderátorky, publika a hovořila také o svých knihách Pralinky, Pohádkář, Přítelkyně.
Máme tady spoustu vašich knížek, o kterých si budeme povídat?
To asi záleží na publiku, o čem si budeme povídat. O čem budete chtít. Já jsem sem přijela za vámi, takže na cokoliv se budete chtít zeptat, tak se prosím ptejte.
Padla tady taková výzva. Chcete-li se někdo na něco zeptat, tak zvedněte ruku. Já jsem velká sportovkyně, ráda běhám na podpatcích. Takže ráda se proběhnu, přiběhnu s mikrofonem a můžete se samozřejmě ptát.
Bára má nohy, na rozdíl od loňska zdravé, takže žádný sport zřejmě neprovozovala. Nebo už to umíte tak perfektně?
Ne, já už jenom tiše plavu a soustředím se přitom, ale nic velkého už mě nečeká. Skyline už rozhodně ne a dokonce ani brusle.
Podle vašich knížek vzniká několik filmů a vždycky jednu z rolí hraje nějaká modelka: Eva Herzigová, Pavlína Němcová, pokud si dobře pamatuju…
Ne, ne, ne. V prvním filmu Bestiář, který natočila Erika Pavlásková, žádná modelka nehrála. Teda nechtěla bych někoho urazit. Třeba někde v křoví by se nějaká modelka našla, ale v hlavní roli rozhodně ne. To byly herečky a já si myslím, že i z Evky se stává pomalu herečka. Předvádí minimálně, jenom občas fotí a má velké herecké ambice. Takže je to taková modelka na modelkovském odchodu. A co se týče Pavlínky Němcové, tak ta se chystá na roli v novém filmu, který se jmenuje Přítelkyně podle mé novely a bude tam hrát s Jitkou Čvančarovou a dalšími českými i zahraničními herci. Vlastně už má taky herecké zkušenosti, ale tam je jich asi nejméně. Taky pan režisér je velmi na rozpacích a stále to zvažuje, takže já doufám, že to vyjde.
No, je hotový scénář. Začne se točit, jakmile budou obsazené mužské role. Oni mají takovou velkou hollywoodskou ambici na jednu z hlavních mužských rolí, která já si myslím, že v žádném případě nemůže vyjít. Ale holky strašně chtějí hrát s nějakým krásným Američanem. Takže já jim držím palce, ať jim to vyjde, ale moc se v tom neangažuji.
To mají jednoho konkrétního, nebo širší okruh?
Vymyslely si jich pět a všem napsaly, tak je to takové zvláštní.
Uvidíme, jestli některý odpoví.
Já si myslím, že nemůžou očekávat, že to podepíše třeba Richard Geere, ale uvidíme.
No, že by Richard Geere, byl zrovna jejich věková kategorie, o tom bych teda pochybovala.
Tak ony šly tak skrz věk, co se jim líbilo, tak tomu psaly. Já mám první zkušenost, že tento film připravuji se svou blízkou kamarádkou Jitkou. Ona se rozhodla i Přítelkyně přivézt do divadla, takže z nich časem bude i divadelní hra. Tak nějak ta novelka ji baví. Je to vlastně hrozně zábavné dělat s kamarádkou. Protože vždy přišel režisér a konzultovali jsme scénář a pak jsem tam něco upravovala nebo neupravila, pak jsme se dohadovali a pak jsme vybírali herce. Pak se začalo natáčet, takže ten autor už je tam vlastně takový zbytečný. Teď chodím na čtené zkoušky a holky většinou vyženou celou restauraci, protože jsou hodně hlasité a vypadá to jako taková sešlost střední školy.
Kdo je tedy autorem dramatizace?
Vítek Karas.
Ty jsi tam, Kristýno, tak potichu, pojď se zapojit. Mě by zajímalo, která byla od Báry první kniha, kterou jsi přečetla a co sis o tom myslela. Bára si zacpe uši, protože tohle by mě docela zajímalo, protože samozřejmě Bára má určitou pověst a tečka.
Tak já jsem prvně četla Pohádkáře, pak jsem ho viděla v televizi nebo v kině. Vzhledem k tomu, že ten příběh mi přišel hodně takový životní, že to tak prostě bývá. Dokonce jsem i zažila pár kamarádek, které takhle žily nebo měly takovou zkušenost, takže mi to přišlo hrozně blízké. Ale vůbec vlastně, když to vezmu ze svých zkušeností, tak první setkání s Bárou jsem měla vždycky přes módu. Mě vždy přišla Bára jako taková módní ikona. Takže pro mě Bára je hodně blízká i díky módě, máme společnou lásku k módě, a pak až jsem se teprve dostala ke knížkám.
Ty si dokonce i sama navrhuješ a já Báru neznám jinak, než v černé barvě. Do které barvy bys ji oblékla, aby změnila tu černou, schválně?
Takhle naživo? Tak růžovou. A mně se Bára v té černé líbí. Já myslím, že by jí slušela každá barva.
Kromě těchto knížek, které tady jsou, jsou pro mě významné Garpíškoviny. Protože je to pro mě kniha, která má jiného adresáta, než ostatní povídky. Jak moc se líbí Garpíškoviny Vaší dceři, Báro?
Tak ona vyšla ještě jedna kniha, pohádková, která se jmenuje Tři maminky a tatínek. A pak vyšli Tři tatínci a maminka, tak jsem ji to koupila. A jak se jí líbily Garpíškoviny? No, když byla maličká, tak je měla ráda. Pochopitelně dneska už to není tak, že by si z nich četla. Mají teď nové ilustrace a nový obal. Teď to zkoumám, protože z nich čtu v různých školách. A mně se vlastně tyhle ilustrace líbí více, než ty původní. K těm původním mám vztah, protože je inspirovaly děti z Montessori školky a z taneční školky, kam chodila Bí. Tak jsem to měla tak trošku radši, protože to patřilo do dětství Bí. A já jsem vlastně tu knihu psala pro ni a jsem moc ráda, že ji nachází dál. A že ji děti mají rády. Já z ní čtu každý rok dětem v bývalé škole Bí. V jedné autistické škole z ní mají dokonce výzdobu a učí se podle koček, jak jde posloupnost času. Teď z ní vzniká komiks pro Čtyřlístek. Mám tu knihu ráda, ale jak ji má dneska ráda Bí .. No, myslím, že se na ni kouká jako na nějakou součást svého dětství a asi se nedá kategorizovat v tom „ráda“.
Jaké jsou reakce Bí, když čtete z této knížky? Byla nějaká, která vás třeba překvapila?
Ne. Musela bych si vymýšlet, já si teda jako vymýšlím ráda, ale v tomto aspektu, jako zrovna v dětských reakcích, to zrovna moc neumím. Všechny byly hrozně upřímné. Děti nelžou v reakcích na pohádky. Někdy mě překvapí, že se jim třeba líbí něco jiného, než mně. Že třeba mají radši jinou kapitolu, než tu, kterou chci číst, protože ta, kterou mám vybranou, jim přijde třeba víc dospělácká.
Čtete ráda nahlas?
Ráda čtu dětem. Já už si i děti půjčuju. Ale jestli čtu ráda nahlas, tak to nevím. Vy čtete tady někdo rádi nahlas? Nějaké didaktické cvičení, to asi ne, ale když jsem ještě bývala mladá, zamilovaná, nešťastná, tak jsem si recitovala nahlas.
Umíte ještě něco nazpaměť?
Určitě. Umím Préverta, umím citovat Kytici a jéminkote, to víte, že jo.
Nepřehánějte. Znáte něco z Préverta?
Přišla jsem na svět malá, docela. Přišla jsem na svět. Žiju. Přišla jsem na svět nahá, docela. A přestože jsem dávno dospělá, jsem pořád stejná. Tím se netajím. A žiju pořád nahá docela. Je to má profese. Prostituce.
Tak chvilka poezie byla, co takhle nějaký dotaz z publika?
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak se vám líbí zfilmování vašich knížek. Jste s tím spokojená?
Myslím si, že autor nemá právo říkat, jestli je spokojen nebo není. Já jako autor jsem vděčná, že se někdo mými texty zabývá. Jsem vlastně ráda a spoustu věcí se učím skrz scenáristy, skrz režiséry i skrz herecké zpracování. Člověk se pak najednou dozvídá o svých postavách, které si prostě sepíše sám v noci. Nemůžu říct, že bych byla. Mám k některým věcem výhrady, ale bývala jsem více nespokojená, víc kritická. A to už dnes nejsem, spíše jsem smířený autor a vděčný. A snažím se poučit. To je ale cesta každého člověka, že by měl být pokorný. Já jsem nebyla, ale už trochu víc jsem.
Další dotaz je ode mě (Kristýna), protože my jsme si tady s Bárou špitaly, tak já Vám prozradím, o čem jsme si špitaly. Já jsem se dozvěděla, že Bára dneska do našeho nakladatelství poslala část z připravované knížky. Myslím si, že ta nová knížka, nás všechny zajímá úplně nejvíc. Já se hrozně těším na to, až budeme na podzim s Bárou jezdit vymýšlet, co všechno ke knížce udělat. Tak teď bych se chtěla dozvědět, o čem vlastně bude, co nás čeká?
Tak teďka už to budu tahat úplně z paty. Tak zaprvé, co je úplně jasné, pojedeme s Kristýnou na takové malé turné. A já se na něj moc těším, protože dlouhodobě spolupracuji s mým kamarádem Jakubem Knězů a doktorem … a vzhledem k tomu, že máme spoustu různých podniků po středních Čechách, tak jsme se snažili vyjet někam ven a teď jsme nashromáždili finanční prostředky a kupujeme takové větší auto a budeme dělat cateringový vůz, který bude jezdit po českých maloměstech, a tam budeme s Kristýnou číst. Ona si myslí, že to bude sranda, ale já jsem se rozhodla, že vydržím alespoň měsíc. A abych dopověděla tu otázku, tak základy té knihy jsou hodně dospělácké. Jsou to povídky, novely, fejetony. A jestli vyjdou? No snad vyjdou, ale já mám trému, čím dál tím větší. Čím je člověk starší, tím je méně sebevědomý a tím je méně otevřený, více se bojí, pochopitelně. Proto Romana dostala kousek z rukopisu. Protože potřebuji alespoň trochu ujištění, jestli jdu správnou cestou, nebo jsem úplně ale úplně mimo. Takže asi to záleží na mé vydavatelce., jestli vůbec nějaká kniha vznikne nebo ne, třeba mě vyhodí. To mi ještě nikdy neudělala, ale všechno se může stát.
Tak jak to bude? Jaká je reakce na to, co vám Bára předložila, Romano?
Zatím není žádná reakce. Bára mi to poslala v 10 dopoledne. A já jsem se nepřipojila k internetu, takže to nemůžu otevřít, tak se omlouvám.
Jak se bude kniha jmenovat, Báro?
Já mám ráda jednoslovné názvy, tak kdyby Vás něco napadlo, tak sem s tím. Já mám ráda neologismy a vymyšlené slova. Nebo takové převymyšlená slova, které se použijí jinak, než kam patří. Třeba nás s Romanou osvítí něco, co bude netypické a nebude tak úplně dlouhé.
Báro, vy jste tady hovořila o tom, že čím jste starší, tím jste pokornější? Tím víc se bojíte. Je ještě něco , co pociťujete, že je radikálnější, než když Vám bylo těch 30?
No, méně kradu muže.
Ještě něco?
Možná jím více čokolády.
Dobře, tak já přejdu k jiným věcem. Když jsme se bavily o tom, že jste posílala Romaně nějaké ty spisy k pročtení, říkala jste, že je ta kniha dospělejší, rozuměla jsem tomu dobře?
No nevím, jestli rozuměla, ale slyšela ano.
Já tomu vůbec nerozumím, takže bych to chtěla vysvětlit?
Myslím si, že každý člověk reflektuje ve svém psaní svoji současnost. Nebo vnímání světa skrze sebe samotného. Takže když je mu 20, tak píše jinak, než když je mu 40. To je snad přirozené.
Text a foto Lucie Toušová