Práce pojednává o problematice nových sociálních rizik. Na rozdíl od většiny odborné literatury tato rizika nejen popisuje, nýbrž se snaží objasnit jejich šíření v souvislosti s přechodem k tzv. poprůmyslové společnosti a procesem deindustrializace. Autor vysvětluje, proč probíhající reformy nepovedou ke zmírňování, ale naopak k dalšímu šíření nových sociálních rizik, která v našich podmínkách výrazně zasáhnou také střední vrstvy. Analýza se pohybuje ve třech rovinách: na nejobecnější úrovni postihuje základní rysy neoliberálního projektu transformace společnosti, v rovině sociální politiky se věnuje dopadům probíhajících reforem na českou společnost a v rovině empirické zkoumá na příkladu ostravských domácností, jakými způsoby se lidé snaží s dopady nových sociálních rizik vyrovnat. Autor vysvětluje, proč se expanze nových sociálních rizik nevyhne České republice, proč tato rizika postihnou ve výrazné míře i střední vrstvy a proč se ve své naléhavosti projeví především v bytové otázce.