V románu
Milana Tesaře Deník rodícího se otce je obsažen v různých podobách vztah otce a syna.
Ta hlavní je sevřena v čase, kdy ústřední postava knihy, čtyřicetiletý novinář Simon, čeká se svou manželkou dítě, syna. Vedlejší, nicméně důležitá osa příběhu se pak týká Simonova vztahu k otci, stárnoucímu kytarovému virtuosovi. A je tu i barvitá vzpomínka tohoto hudebníka na jeho vlastního tátu, jenž roku 1949 emigroval do Brazílie.
Román se odvíjí v atmosféře napětí, drobounkých střípků humoru a současně i smutku, z nějž novináře Simona vykoupí jeho čerstvě narozený syn. Zároveň se v osudech klíčových hrdinů rozevírají moderní dějiny naší země. Otázky emigrace, výslechy v kancelářích StB a jejich stopy ukryté se zrádným svědectvím v archivech, český pohled na země daleko za naším obzorem. Příběh zavádí čtenáře i do Itálie, do Brazílie a do Spojených států.
Až do samého závěru se románem vinou Simonovy pochyby: nečekám, proboha, další dítě se svou někdejší přítelkyní, nyní už nebezpečnou hysterkou? Jsem skutečně synem svého otce, fanfarónského muzikanta? Porodí má žena hezkého, zdravého kluka? Rozuzlení je nakonec šťastné, tak jak to občas bývá i v životě.
