S každou láskou nové verše, i to by se dalo říct o poezii Bohumíra Petra. Zoufalství Milostného příběhu tentokrát vystřídalo radostné opojení. Po přečtení útlé sbírky si však uvědomíme, že verše autorovi diktoval nejen silný milostný cit, ale i jeho vztah k přírodě. Obě lásky jsou tu propojeny. Ať už Petr v milence vidí krásu přírody exotické, nebo s ní prožívá intimní okamžiky v lůně moravských hor. A tak nás hřeje atmosféra lásky na konci léta a spolu s třezalkou nám voní savana. Spíš než smyslná je to poezie smyslová, jako by ji psal vnímavý pozorovatel veškerého přírodního dění. Coby leitmotiv se celou krajinou Petrovy poezie nese milostný křik. A v něm oba milenci s přírodou splývají.