Básnická kniha Jiřího Žáčka je lyrickou zpovědí ze začátku 21. století. Myslete hlavou i srdcem. Básníci by měli co nejméně psát o sobě a co nejvíce o druhých. Vždyť narcisů pobíhá po světě víc než dost. Nebýt zahleděný do vlastního nitra dává básníkům právo na život i ve světě, kde je poezie ohrožený druh.
Rodíme se do celoplanetárního blázince. Když se našim rodičům podaří skutečný stav světa před námi úspěšně utajit a uchránit nás před všemožnými nástrahami, můžeme mít pocit, že jsme prožili pěkné dětství, a uchovat si duševní zdraví až do věku, kdy budeme dostatečně odolní a otrlí, abychom pravdu o nejlepším z možných světů ve zdraví přežili. Svět by mohl být báječným místem k narození, ale rodí se do něj příliš mnoho kazisvětů. Lidem se nechce přemýšlet, proto se z poezie stal ohrožený druh. A nejen z poezie. Filozofy nahradili ekonomové, největší míroví experti jsou generálové, o lásce nás poučují sexuologové a místo poezie máme reklamní slogany. O tom všem vypovídají verše básnické knihy Třetí poločas.
