Jan Šembera Černohorský z Boskovic byl výraznou osobností druhé poloviny 16. století, posledním mužským potomkem panského rodu z B oskovic a jedním z nejbohatších šlechticů své doby na M oravě. Stavitel renesanční perly Moravy, zámku v B učovicích, proslul zejména svým rozmarným životem, zálibou v ženách, koních a alkoholu, případně četnými soudními spory. Jeho životopisci z 19. a počátku 20. století u Jana Šembery nalezli mnoho společných rysů s posledním pánem z R ožmberka a vytvořili mýtus posledního Boskovice, jejich vlastního, moravského Petra Voka. Kniha Kateřiny Dufkové zachycuje životní osudy Jana Šembery v širším kontextu rodinných i společenských souvislostí a vytváří tak komplexní pohled na vyššího šlechtice své doby, jenž zdaleka nebyl jen renesančním bonvivánem. Autorka představuje Šemberovu osobnost, jeho vztah k náboženství, majetku a umění, i převzetí jeho rodového odkazu Lichtenštejny. Pozornost je věnována i Š emberovu „druhému životu“ v pohádkách, pověstech, v historické beletrii i v televizní publicistice, protože právě takto vstoupil tento aristokrat do obecnějšího historického povědomí.