Velmi osobitý cestopis lidí i vlastního prožívání světa vytáhne čtenáře z úmorné všednosti sérií provázaných historek i miniatur lidských osudů. Hlavní hrdinka stopuje napříč Evropou, střídá stopnutá auta stejně jako lidi, kritické chvíle hladu a samoty se prolínají s drogovým sněním. Díky zažitým autobiografickým prvkům to není žádné snění o cestování a útěk od lidí k lidem, ale prožívání cesty jako takové. Už samotný název vede k provokativnímu uvažování nad komunikací, individualitou, lidstvím. Vedle trefných replik a štiplavé ironie se staví citlivé lyrické vnímání, v nemž se propojuje míhající se cesta s nazíráním vlastního vnitřního i snově opičího světa hlavní hrdinky.