Od dubna 1999 do března 2000 pobývala autorka v německém Bamberku na stipendijním pobytu, při němž psala román. Byla tam se svým nejmladším synem a svým dospělým dcerám, ale nejen jim, psala dopisy, v nichž zachycovala nejen postřehy a dojmy "z ciziny" a ze života, ale často se zamýšlela na "svá" témata politická, společenská či historická, neboť dopisy byly průběžně tištěny v Salonu, literární příloze Práva. Pouští se např. do opětovné diskuse na téma katedrála sv. Víta a především líčí a vysvětluje práci a problémy nadace Šalamoun, která se bere za současné oběti justičních "přehmatů" a arogance, a autorku v dané době velmi zaměstnává/la/. Svižné, vtipné a zaujaté psaní zaujme i toho, kdo není jednoznačným stoupencem autorčina zřetelně vyjadřovaného postoje, právě pro intimní formu dopisů, v níž své názory předkládá.