Výjimečná, až provokativní, a současně nesmírně objevná kniha americké historičky, která líčí tolik oslavované vylodění Spojenců v Normandii a osvobozování Francie z jiného pohledu, než tomu bylo dosud zvykem. A vůbec při tom nejde o lacinou senzacechtivost. Postup spojeneckých armád měl totiž i svou druhou tvář. Jako v každé válce, i tady jej provázely akty násilí a zvůle. Jak autorka dokládá na základě archivních pramenů, svědectví pamětníků a za spolupráce řady historiků, Francii považovali Američané za zemi vína, zpěvu a žen, zdejší život za nemorální a dekadentní, a tak se francouzské ženy v mnoha případech staly obětí násilí. Vojáci se ovšem dopouštěli excesů i v domácnostech. Vždyť Francouzi byli přece do jisté míry kolaboranty a vládla tu vichistická proněmecká vláda. Tento přístup USA k Francii poznamenal i vzájemné vztahy obou států, ovšem ve víru následující studené války nastalo o násilnostech Američanů ve Francii velké mlčení. To teď bylo prolomeno...